729x90

Vídeň

V práci jen německy!

16. ledna 2016 v 7:56 | Monika Bukáčková
Před pár dny jsem se v práci ocitla v situaci, která ve mě vyvolala spoustu pocitů. A zeptala jsem se sama sebe, do jaké míry mohou naši zaměstnavatelé kontrolovat naše chování? Kde začíná a kde končí ta hranice toho, co od nás mohou požadovat. Na tuto otázku zatím odpovědět neumím, ale zamyšlení rozhodně nezaškodí.

Praktikum se blíží a frustrace narůstá

6. listopadu 2015 v 9:57 | Monika Bukáčková
Čas mého odjezdu na zahraniční stáž se pomalu ale jistě blíží a mě začíná velmi rychle popadat panika, stres, pocit neschopnosti, naprosté nevědomosti a bezradnosti. Ale docela se i těším :D

Třetí semestr je tu. Nadechnout, vykročit a jedem!

11. října 2015 v 9:52 | Monika Bukáčková
Tak a nový semestr je tady. Všechno jako vždy začalo přihlašováním na semináře. Jelikož jsem si z minulého semestru nenesla žádné body navíc, čekala jsem, že to bude s jejich počtem trochu bídnější. A nemýlila jsem se. Po urputném boji se mi podařilo získat místo jen ve dvou seminářích, a to Alphabetisierung in der Erwachsenenbildung (který perfektně pasuje k mé současné stáži ve Station Wien) a v Über Anerkennung hinaus. Pädagogik der Migrationsgesellschaft (kde prostě bylo volné místo).

Jak na depresi? Všechno změňte

21. září 2015 v 19:33 | Monika Bukáčková
Minulý rok byl pro mě velká zkouška. Začala jsem studovat ve Vídni, udržovala vztah na dálku, dodělávala školu v Brně a snažila se si ten svůj rakouský život i sama financovat. Zatímco se ostatní ptali: "Tak jaká je Vídeň" a pronášeli věty jako: "Vídeň je krásná, já ti tak závidím", já každý den bojovala s chutí utéct zpátky ke svému životu v Brně, ke svým kamarádům a příteli a už se nikdy nevrátit.

Poslední měsíc na stáži

13. září 2015 v 19:58 | Monika Bukáčková
Před začátkem letních prázdnin jsem se kromě dopisováním bakalářky, učením se na závěrečné zkoušky a hledáním nového bydlení zabývala také pokukováním po letní stáži. Nechtělo se mi totiž léto trávit prací v intersparu, která se omezovala sice jen na brzké ranní hodiny, ale zcela znemožňovala dlouhodobější dojíždění za mým Milým do Česka. Pátrat jsem tak začla v nejrůznějších vodách.

Moje historicky první Sprachenkafé

11. září 2015 v 17:46 | Monika Bukáčková
Jak už jsem nakousla v předchozím článku, nastoupila jsem od září na novou stáž do sdružení Station Wien. Mezi mé povinnosti a úkoly bude spadat administrativní práce, poradenství, organizace různých akcí a také budu mít možnost nahlédnout do některých kurzů nebo si dokonce nějaké zkusit sama odučit. Můj hlavní a prvotní úkol je však spoluorganizace a účast na každotýdenním Sprachenkafé.

Vídeň 2.0

8. září 2015 v 18:59 | Monika Bukáčková
Už je tomu skoro rok, co jsem přijela studovat do Vídně plná rozporuplných pocitů strachu, úzkosti, napětí, štěstí a smutku. S dvěma zapsanými semináři, bydlištěm na samém okraji Vídně a prací, která mě ubíjela jsem se obávala brzkého ukončení vídeňské zkušenosti. Jak ale čas plynul, práce se změnila, slunce vysvitlo, seminářů přibylo a já se pomalu ale jistě naučila mít tohle město, které toho tolik nabízí, ale zároveň si od vás hodně bere, upřímně ráda.

Až přijedu domů...

9. dubna 2015 v 15:28 | Monika Bukáčková
Jak jsem se už jistě zmínila, přežívám ve Vídni (prozatím) na koleji. Samostatný pokoj a koupelna je sice luxus, o kterém si spousta českých studentů může nechat jen zdát, ale doma je doma. Hlavně co se kuchyně týče. V poslední době mě chytl takový menší amok a já bych nejraději pekla, vařila a experimentovala od rána do večera. To se však v bojových podmínkách kolejní minikuchyňky, kterou sdílím se dvěma patry jen těžko realizuje.

První měsíc v roli mentora

5. prosince 2014 v 10:38 | Monika Bukáčková
Listopad už se přehoupl do prosince a já začínám už druhý měsíc v roli mentora. Já a Alen jsme spolu strávili zatím jen tři odpoledne, ale už teď mám pocit, že to všechno krásně a v pohodě zvládneme a užijeme si spoustu zábavy. Moje nejhorší očekávání se zatím nepotvrdily a já jsem jen mile překvapena.

Nezapomenutelný první den v práci

20. listopadu 2014 v 15:52 | Monika Bukáčková
Po několika dnech zaškolování a neustálého učení druhů kávy nadešel den D. Hodina H. A já na to byla sama. S trochu staženým žaludkem jsem se vydala do boje. Den předtím jsem vyfasovala vlastní klíč od kavárny a odříkala si všechno, co musím udělat. Ještě jsem však netušila, že na tento první den nikdy nezapomenu.
 
 

Reklama