729x90

Téma týdne

Nedočkavost mě provází každý den

9. dubna 2013 v 12:03 | Monika Bukáčková
Nedočkavost je jedna z mých vlastností, i když přesně nevím, jestli bych ji charakterizovala jako dobrou nebo špatnou. Já se vždycky na něco nemohla dočkat. Jako dítě to byly samozřejmě prázdniny, Vánoce nebo další významné události. Teď se nemůžu dočkat až budu moci zas pokročit o kus dál. Je to ale dobře?

Další stanice? Neznámo

21. března 2013 v 18:19 | Monika Bukáčková
Za dvacet let svého působení na světě jsem už prošla pár více či méně úspěšnými zastávkami, i když jich nebylo mnoho. Někdy jsem některou přejela, jindy jsem zastavila někde, kde jsem vůbec nechtěla, ale nakonec jsem vždycky vjela do těch správných kolejí.

Změny? Proč ne, ale jen střídmě

23. ledna 2013 v 10:30 | Monika Bukáčková
Změny v mém životě hrají důležitou roli. Jsou však věci, které bych za nic na světě změnit nechtěla. Něco zkrátka potřebuje změnu a něco je prostě na celý život.

Ať žije apatie!

27. září 2012 v 15:46 | Monika Bukáčková
V průběhu mého balení a chystání se na pobyt Erasmus mě zachvátila vlna nezvladatelné apatie. Je mi prostě všechno jedno.

Dospělost počká

4. září 2012 v 18:33 | Monika Bukáčková
Jako malá jsem se těšila, až mi už konečně bude 16. To byl pro mě onen bájný mezník vymezující dospělost. V 16 jsem se však cítila stejně pubertální, stejně nevyspělá a stejně praštěná jako ve 14 nebo dřív. A takhle to postupovalo dál a dál.

Mazlíček pro přechodný domov

6. srpna 2012 v 16:57 | Monika Bukáčková
Co se týče mazlení mám na to doma adepty dva. Jeden čtyřnohý, chlupaý a trochu zapáchající. Ten druhý má nohy jen dvě, je podstatně méně ochlupen a voní také o poznání lépe. Když se tito mí dva mazlové dají dohromady, je z toho rámus, nepořádek a bolehlav. No jo, jenže já teď doma nejsem a dlouhou dobu ani nebudu. S kým se mám mazlit v Německu?

Je tomu právě měsíc

23. července 2012 v 15:00 | Monika Bukáčková
Měsíc je pro mě v současné době symbolickým časovým údajem. Již měsíc se potýkám se strastmi a radostmi, které nabízí práce au-pair. Jsem přesně uprostřed svého pobytu a za tu dobu se událo mnoho věcí a stejně tolik na mě ještě čeká.

S optimismem leda pojdeš

16. července 2012 v 13:16 | Monika Bukáčková
Já jsem od malička zvyklá, dívat se na věci z té horší stránky. Už když jsem jako dítě sledovala filmy, upřednostňovala jsem ty, kde hlavní hrdina zemře brutální smrtí nebo nikdy nedostane, po čem touží. Moje vysvětlení? Je to realističtější.

Prožij svůj sen

13. července 2012 v 12:37 | Monika Bukáčková
Stejně jako mnoho lidí, i já mám svůj sen. A pomalu se vydávám na cestu za jeho splněním. Před několika měsíci jsem vytvořila seznam, kde jsou všechny věci, které bych během života chtěla zažít. Takovým mým malým snem je splnit všechny závazky, které stojí na tom kousku potrhaného papíru. Nebo alespoň většinu z nich.
 
 

Reklama
Reklama