729x90

Život jako v šuplíku

19. května 2016 v 19:41 | Monika Bukáčková |  Všehochuť
Po dlouhé době mám prázdniny. Nemusím pořádně do školy, do práce, nemám žádné povinnosti ani pořádné plány. Moje rána jsou líná, odpoledne roztahaná a noci se protahují do pozdních hodin. Bylo to tak vždycky, nebo ne? Copak to někdy bylo jinak? Jak dlouho je to vlastně od té doby, co jsem si užívala proměnlivé počasí Sarajeva? Teprve tři týdny?! To nemůže být pravda.


Bohužel ale je. Jenom tři týdny a já jsem skoro zapomněla na zvuky Baščaršije, typickou vůni čevapů linoucí se ze všech koutů města i na pravidelné svolávání k modlitbě. Tak plynule, bezbolestně a spokojeně jsem zaplula do svého starého/nového žiota, že se mi po tom Sarajevském ani nestýská. Jistě, neustále vyprávím, co jsem podnikala s Enou nebo Andreou a vzpomínám na své hodiny v jazykovce, ale k těmto vzpomínkám se nepojí žádný smutek ani lítost. Jakoby se všechno stalo už hrozně dávno a všechny ty okamžiky byly už tak vybledlé, že veškerý stesk už dávno vyprchal. Přitom je to pouhých osmnáct dní.
Čím to je? Možná tím, že jsem do svého brněnského života vplula po hlavě a podnikla několik změn. Některé jsou viditelné jako nový sestřih a nová barva vlasů nebo nový dopravní prostředek, na kterém se teď proháním ulicemi Brna. Spíše než viditelné změny se ale něco změnilo v mé hlavě. Především jsem se definitivně rozhodla, že se odstěhuju z Vídně a alespoň prozatím přesunu svůj život do Brna. První velká změna. V druhé řadě jsem si našla práci jako učitelka ve svém vysněném Österreich Insitutu, ke které jsem sice přišla za okolností mírně komických, ale i tak se to počítá. Můj velký cíl splněn za dva dny po příjezdu. Ale především se snažím využívat volného času, objevovat Brno z pohledu turisty a prostě si vychutnávat svobodu, spokojenost a svůj současný stav.

No, s tím volným časem to sice není tak idylické, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale snažím se. Problém je, že nejsem zvyklá se nudit. Neumím nic nedělat a jen tak se válet. Jak to teda u mě vypadá? Za ty tři měsíce moje ranní morálka naprosto upadla, takže největší problém představuje vyhrabat se ráno z postele (ano, dny, kdy jsem vstávala o půl páté do práce jsou nenávratně pryč). Poté se věnuju uklízení bytu, vaření, pečení, vymýšlením, co pořídit do našeho bytu (jak ho vylepšit, vybavit, doladit, oživit, zútulnit), běhání, józe, tréningu, omalovánkám a čtení knih. Už jsem jich přečetla asi šest. Docela schýza co? Výsledekem je zahlcený instagram, na který z nudy postuju snad všechno, co ukuchtím a cokoliv zajímavého, co se mi ted den přihodí (už bych potřebovala pořádně zapřáhnout do práce).

Uklidňuje mě jen fakt, že mám domluvenou práci v dalších dvou jazykových školách a tak si snad brzo budu zase stýskat nad nedostatkem volného času a co já bych za to dala, kdybych měla čas na čtení. Klasika.

Co mě ale v poslední době nejvíc zaráží je ten fakt, že jsem dokázala tři měsíce v Sarajevu jen tak hodit za hlavu. Neohlížet se. Možná je můj mozek jako skříň s hodně šuplíky. Vleze se do ní spousta věcí, ale ty jsou vždycky pečlivě oddělené. Když potřebujete věc A, otevřete příslušný šuplík, ale ostatní zůstavají netknuté. Vlastně ani nejdou pořádně otevřít. Možná jen na skulinku, ale je to dřina. Stejně tak asi odděluju své jednotlivé životy. Život ve Vídni, v Brně, v Sarajevu i můj dřívější život v Regensburgu (i když to už je docela dost dávno). Zkrátka a dobře jsem teď v šuplíku se štítkem Brno až po uši a nemám potřebu lézt do jiných. I když bych možná mohla čas od času nakouknout a zkontrolovat, jestli je všechno na svém místě ;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ladislav Ladislav | E-mail | Web | 19. května 2016 v 22:44 | Reagovat

Však žiješ přítomností a nevzpomínáš. To vzpomínání přijde až se zastavíš a to je dobře, že nestojíš na místě :) I když moc zábavně to nevypadá, proč vlastně Brno? V zahraničí už se ti nechce být?

2 Monika Bukáčková Monika Bukáčková | 20. května 2016 v 8:02 | Reagovat

[1]: Tahle přechodná fáze by vypadala stejně skoro kdekoliv. A proč Brno? Mám ho ráda - mám tu přátelé, přítele, teď i práci, o kterou jsem stála, své pohodlí. Po zvážení všech pro a proti a stanovení priorit jsem neměla důvod se prozatím vracet do Vídně. Bylo by to za každou cenu a to jsem nechtěla.

3 Ladislav Ladislav | Web | 29. listopadu 2016 v 13:50 | Reagovat

A budeš pokračovat ve psaní? Chybí mi tvoje články.

4 Monika Bukáčková Monika Bukáčková | 30. listopadu 2016 v 8:23 | Reagovat

Díky Láďo, ráda slyším, že se sem někdo vracel pravidelněji. Určitě se do toho zase pustím, ale teď mám trochu hektičtější období (práce, škola, diplomka, dojíždění), tak se snažím nepřijít o rozum. Něco zajímavého se ale rýsuje, tak o tom snad brzo něco napíšu :)

5 jarda jarda | Web | 31. července 2017 v 11:49 | Reagovat

Pěkný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama