729x90

Kurz je u konce, a to bez ztrát na životech

15. dubna 2016 v 8:23 | Monika Bukáčková |  Sarajevo
Mých třicet hodin uteklo jako voda a už nastal čas na závěrečně testování mých milých studentů. Z celkového počtu asi dvaceti lidí se do zdárného konce dohrabalo asi jen patnáct z nich. Někteří kapitulovali a šli raději k učitelce, která mluví v hodině bosensky (lenost) nebo se neobtěžovali do hodin chodit (ultra lenost). Ti zbývající se ale drželi, makali a dřeli a tak měli tu čestsi se mnou střihnout test.


Zde se opět projevil můj kreativní duch, protože jsem odmítla okopírovat otrocky cvičení z učebnice, ale rozhodla se sestavit svůj vlastní test. Což o to, myšlenka pěkná, ale vymyslet hodnotící systém a napočítat body tak, aby to fakt sedělo mi zabralo dýl něž jsem čekala (přecejen jsem jen učitelka němčiny a ne matematiky). Nakonec se ale zadařilo a sice nadvakrát, ale i tak se nám povedlo test napsat.

No a protože to byl můj úplně úplně první kurz, vytvořila jsem dotazník "spokojenosti", který mi kamarádka Andrea přeložila do bosenštiny. Tak jsem chtěla zjistit, jak se jim výuka líbila, jak se sami ohodnotí, jestli je cvičení bavily, zda něco postrádali a prostě kolema a dokola, co na hodiny říkali.

Jak výsledky testů, tak i dotazníků mě velmi mile potěšily. V testu dosáhla většina více jak padesátii bodů z celkového počtu 60, což mi připadá docela dobrý. No a v dotazníků se víceméně nacházely jen samé milé věci :) Sice bosensky, takže jsem zase odkázána na překlad, ale sem tam jsem schopna nějaké to slůvko pochytit.

Jsem opravdu ráda, že jsem měla možnost učit tyto dva kurzy - tímto velké díky Eně, která mě doporučila jako učitelku, a Swjetlaně, která mě jako učitelku zaměstnala a podporovala. Doufám, že jsem ani jednu nezklamala. Pro mě to byla neocenitelná zkušenost a možnost se vyřádit. Dva měsíce jsem tiskla, tvořila, stříhala, poslouchala a jinak kreativně připravovala cvičení, aby bavily a zároveň rozšiřovaly slovní zásobu a něco málo gramatiky, co jsme společně dělali.

I když byla moje skupinka na zabití, hlasivky bolavé, nervy napjaté, témata z učebnice debilní, otázky vtíravé, účast nevalná a technika tvrdohlavá, užila jsem si každou minutu. I přes únavu po každém kurzu jsem se cítila tak nějak nabitá pozitivní energií - což jsem ventilovala popíjením s Enou a Andreou. No a neznám lepší pocit, než když za vámi přijde student a řekne: "Nemůžete tu s námi zůstat? My chceme jenom vás?" To prostě zahřeje u srdce.

PS: Opravování testů je pěkná nuda, tak jsem si to zpestřovala posloucháním písniček. Snad jsem kvůli tomu nic důležitého nepřehlédla :D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama