729x90

Duben 2016

Zase o rok starší

28. dubna 2016 v 8:00 | Monika Bukáčková |  Sarajevo
Už je to tu zase. Jednadvacet jsem oslavila v Regensburgu, dvaadvacítku v Brně, třiadvacet prací ve Vídni a ta zatracená čtyřiadvacítka mě zastihla v Sarajevu. Nepatřím mezi ty, co rekapitulují na konci každého roku a dávají si předsevzetí. Já tohle dělám zásadně kolem období mých narozenin.

Ta holka s šátkem...

20. dubna 2016 v 8:00 | Monika Bukáčková |  Sarajevo
Ena? To myslíš tu s tím šátkem? Fakt? To bych do ní neřekl...vždyť...přece nosí šátek. Ano předsudky jsou všudypřítomné a nevyhne se jim ani město jako Sarajevo, kde vedle sebe žijí lidé tří různých národností a čtyř různých náboženství. Něco prostě přetrvá a je zaryté pod kůží tak hluboko, že se toho člověk jen těžce zbavuje.

Blahodárný vliv Sarajeva

17. dubna 2016 v 8:57 | Monika Bukáčková
Sarajevo, Sarajevo....Neorganizované, chaotické, přátelské, proměnlivé, prostě moje. Po dvou a půl měsících v Sarajevu mám pocit, jako by mi město patřilo. Prolezla jsem desítky klubů, kaváren a nejrůznějších míst, seznámila se s místními, cizinci a náhodnými kolemjdoucími a mám to tu hrozně ráda. Na začátku jsem si nedokázala představit, co tu budu dělat, jak se zabavím a co s volným časem. Ale jak si přivyknete na rytmus města, nějak se vám to dostane pod kůži, do krve a prostě se vezete na pohodové vlně opojeni voňavou kávou.

Kurz je u konce, a to bez ztrát na životech

15. dubna 2016 v 8:23 | Monika Bukáčková |  Sarajevo
Mých třicet hodin uteklo jako voda a už nastal čas na závěrečně testování mých milých studentů. Z celkového počtu asi dvaceti lidí se do zdárného konce dohrabalo asi jen patnáct z nich. Někteří kapitulovali a šli raději k učitelce, která mluví v hodině bosensky (lenost) nebo se neobtěžovali do hodin chodit (ultra lenost). Ti zbývající se ale drželi, makali a dřeli a tak měli tu čestsi se mnou střihnout test.

První poslední...

8. dubna 2016 v 10:55 | Monika Bukáčková |  Sarajevo
Je to tady. Cílová rovinka, velké finále a pak vidimo se a zase zpět do reality. Ještě tři týdny. Tři týdny skvělého života se skvělými přáteli ve skvělém městě se skvělou prací. Ok, ne všechno je tu perfektní a s pousta věcí se mi tu nelíbí, ale generell je to tu super. Ale všechno končí. A právě včera byl začátek konce.

Ja govorim bosanski aneb Mozek na kaši

3. dubna 2016 v 16:29 | Monika Bukáčková
Už to budou dva měsíce, co jsem přijela do Sarajeva a asi měsíc a tři týdny, co jsem se začala učit bosenski. Učení mi jde docela dobře. Nejen díky tomu, že bosenština je hodně příbuzná češtině (přecejen slovanský jazyk), ale i díky tomu, že jsem dva semestry dělala ruštinu a zároveň tak nějak vím, co na mě v jednotlivých hodinách čeká (to samé připravuji každý týden i pro své studenty). A abych své učení urychlila, snažím se jazyk využívat ve všech situacích. Občas je to sranda, občas dřina, někdy příjde radost z povedené konverzace a někdy mi nezbyde nic jiného než: And do you speak english?