729x90

Smaragdová perla Bosny - Mostar

13. března 2016 v 10:46 | Monika Bukáčková |  Sarajevo
A je tu další víkend a s ním i další výlet. Pro tentokrát byl naší cílovou stanicí Mostar. Město vzdálené asi dvě a půl hodiny autobusem od Sarajeva a známé díky svému starému mostu a poměrně striktnímu rozdělení na muslimskou a katolickou část. Každopádně další možnost jak si rozšířit obzory, takže se nebylo nad čím dlouho rozmýšlet.


Více jak dvě hodiny v autobuse se zdály trochu moc, ale opak byl pravdou. Po cestě jsme míjeli nespočet hor se zasněženými vrcholky, průzračné smaragdové čeky i kouzelné vesničky, kde sice byly ještě znát stopy války, ale zároveň z nich dýchal typický bosenský venkov. O pasoucích se kravách ani nemluvě!

Moje oči se na tu nádheru nemohly vynadívat a jelikož patřím mezi velkého milovníka hor, slitala jsem celé dvě hodiny blahem. Když jsme dorazily do Mostaru (tentokrát v čistě dámském složení - Tacarru doplnily holky z Německa) přivítalo nás krásné jarní počasí. Byla to vítaná změna oproti sychravému Sarajevu a nekonečným deštivým a zamračeným dním. Šály a kabáty tak okamžitě putovaly do batohů a my jsme se vydaly sehnat něco k snědku, protože já i Tacarra jsme byly naprosto bez energie a hrozilo, že se uchýlíme k agresivnímu chování.


Pak mohlo začít to pravé objevování. Město mělo nádherné mistorické centrum, které se hemžilo turisty a na každém kroku byl obchůdek s tradičním i méně tradičním až kýčovitým zbožím. Zamilovala jsem se do typických lamp, které se tu vyrábí v nejrůznějších variantách a barevných kombinacích. Bohužel jsem přesvědčená, že pokud bych si nějakou takovou pořídila, můj Milý by ji zaručeně z duše nenáviděl. I když třeba bude otevřený debatě a případnému kompromisu.

Městem protékala řeka z jejíž barvy doslova oči přecházely a na jejímž břehu jsme strávily spostu času. Zajímavé bylo, že původní domy měly střechy z kamene, což městu propůjčovalo zvláštní ponurý, ale krásný vzhled. Nacházely se tu samozřejmě i mešity a katolické kostely, ovšem hezky spravedlivě každý na své straně města. Mostar je poměrně malý, ale díky krásnému počasí a úžasné společnosti jsme tu strávily nádherný den, který jsem zpestřovala svými pády a podvrtnutými kotníky - jednou se mi dokonce podařilo ukopnout kousek chodníku (neptejte se jak).
Odpoledne jsme zakončily jak jinak než v kavárně nad šálkem dobré a silné bosenské kávy. Pokoušely jsme se i nahlédnout do centrální mešity, ale jednak měla před vchodem ceduli "nerušit, probíhá modlitba" a za druhé stál vstup celých pět marek, což nám přišlo absurdní. V Sarajevu sice jako turisti taky za vstup do mešity zaplatíte, ale cena nepřekročí dvě marky za dospělou osobu. Tak jsme se spokojily s okukováním zvenčí.

Mostar je hodně podobný a zároveň úplně jiný nez Sarajevo. Město je také situované v horách, v takovém jakoby důlku, takže předměstí je vystavěno na kopcích a vy si tam musíte doskákat jak kamzíci (můj každodenní chléb). Hory kolem ale nejsou porostlé stromy, ale tvoří je opravdu jen skaliska, což působí trochu ponureji a šedivěji. Mě se tento horský look líbí, ale Tacarra naopak má ráda všeobklopující zeleň - je to věc názoru. Zároveň mi Mostar přišel mnohem více turistický jak z hlediska cen, tak i množstvím obchodů a restaurací. Všechno bylo jakoby křiklavé a připomínalo hodně turecký trh. Většina cen byla také uvedena v eurech, což se v Sarajevu nikde nevidí.

Každopádně, když jsme nasedaly na autobus zpátky "domů" byla jsem okouzlená a ohromená tím, co všechno Bosna nabízí a jak málo jsem toho do téhle chvíle viděla. Už se nemůžu dočkat, až se vydám do přírody za vodopády, jezery, pyramidami a dalšími divy této kouzelné a nedoceněné země.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama