729x90

Když se dílo zadaří

17. března 2016 v 0:33 | Monika Bukáčková |  Sarajevo
Už od samého začátku svého pobytu v Sarajevu jsem měla v hlavě plán. Plán zorganizovat zde filmové večery, kdy by se všichni sešli, mrkli na film, pojedli něco dobrého a seznámili se s novými lidmi. Prostě idylka. No a jelikož zde musím provést i projekt (v rámci stáže) rozhodla jsem se do toho jít. A dnes nadešel den D.


Počátky byly hodně nejisté. Nejdříve jsem svůj záměr představila Florianovi, rakouskému lektorovi, který je něco jako můj supervizor (když má zrovna čas a náladu). Ten udělal nic nevypovídající obličej a zahlásil jeho obvyklé "to by šlo, však se uvidí". Nápad však pořád visel ve vzduchu.

Po fázi, kdy se veškeré plány pohybovaly jen v čistě teoretické rovině, jsme slůvka jako až, kdyby, jestli a pokud vyměnili za trochu konkrétnější pojmy. První krok byl jasný - zvolit pro událost vhodné místo. Protože Florian zároveň vede i rakouskou knihovnu v Sarajevu, bylo vcelku rychle rozhodnuto, že se večery uskuteční zde. Nikoho se nebudeme muset prosit, doptávat ani se složitě domlouvat. Prostě si příjdeme, kdy chceme.

Dalším důležitým rozhodnutím byl výběr filmu. Jelikož zde reprezentuju Rakousko a událost se koná v rakouské knihovně, musela jsem se vzdát promítání německých filmů a soustředit se jen na ty z Reichu. Přesněji řečeno jen na skromný výběr, který rakouská knihovna nabízí. Nakonec se ale i v té hrstce filmů našly nějaké jakž takž - takže konečný výběr: Kleine Fische (komedie), Mein halbes Leben (dokument) a Der Knochenmann (krimi). Žánry vyvážené a mohlo se jet dál.

Datum. Další důležitá proměnná. Ale vcelku jednoduše řešitelná. Když se vezmou večery, kdy mám čas já a Florian, odečtou se dny, kdy se koná jiná akce ze strany německé ambasády a vezmou se v potaz svátky, kulturní akce a jiné události, vylezou z toho nakonec pouze a jenom tři večery do konce dubna. Periodicita jednou za tři týdny naprosto ideální.

Ale bez peněz není žádná sranda. Ani ta projektová a nade všechno krásná. Proto jsem šla prosit/žebrat/škemrat/somrovat k rakouskému kulturnímu fóru, jež má za úkol podporovat a šířit povědomí o rakouské kultuře. Zdálo se mi, že můj projekt do této ideje zapadá a měla jsem štěstí. Bylo mi přislíbeno proplacení všech nákladů spojených s propagací, občerstvením a doprovodným programem vztahujícím se k akci. Jupííí a sranda může začít.

Reklama je nade vše, takže jsem poslední týden strávila vytvářením plakátů, letáčků, facebookové události, programů k jednotlivým večerům a obepisováním všech svých německy hovořících přátel s prosbou o šíření mundpropagady. Výsledek: plakáty ve čtyřech insitucích, osobní propagace na německém stammtischi a 20 zájemců o událost na FB. Not bad for the first time.


Protože se mi nelíbila představa, že by návštěvníci filmu měli okamžitě po zhlédnutí sbalit saky paky a jít domů, rozhodla jsem se nejen přichystat občerstvení, které by je v knihovně udrželo trochu déle, ale k tomu jsem i zarezervovala několik míst a biliardový stůl v podniku hned naproti, abychom tak mohli celou akci přesunout na trochu míň neformální místo a v poklidu si nad škopkem piva pokecat.

Aby toho nebylo málo, namysleli jsme si takový malý projekt v projektu. Jelikož je poslední film programu natočen podle známé knižní předlohy, bude po promítání následovat diskuze a porovnání literatury a filmového zpracování. A protože jsme naprosto úžasní, literární předlohu poskytneme v originále, kopii i pdf formátu. Pro mě to znamenalo dlouhé chvíle v copycentru, kde jsem musela diskutovat s chlapci (bosensky, německy, anglicky) jak, kolik, do kdy a za kolik chci mít knihu i pdf formát k dispozici. Vše ale klaplo a já mám odteď další dva kamarády a slevu na kopírování i tisk :D


V této fázi byl celý projekt až do dnešního dne, kdy nastal den D a s ním i finální přípravy. Publikum zajištěno, film a technika nachystána, program vytisknut, rezervace zařízena, už jen nakoupit jídlo a doufat, že se někdo objeví. Vzhledem k tomu, že si dělám věci ráda složitější, jsem se rozhodla na tuto akci i sama upéct (moje klasické a osvědčené šneky). I přes krizi s troubou, neuvěřitelný časový shon a moje skoro vyhladovění z nedostatku času se mi podařilo zajistit docela ucházející catering.


A protože jsem hračička, neváhala jsem vytisknout i ukazatele, aby nám náhodou někdo nezabloudil a vyzdobit cestu ke knihovně tématicky dle zaměření filmu - malými rybičkami. Pak už mi nezbylo než čekání a sevřený žaludek z dalšího veřejného vystoupení. Přecejen moje akce, tak si to i sama odmoderuji.

A výsledek...

Plný sál lidí, snězené jídlo, posezení do půlnoci, nové kontakty, moje absolutní vyčerpání ale i naprostá spokojenost. Světě div se lidičky ono to vyšlo. Všechno klaplo na výbornou, technika neselhala, jídlo nikomu nezaskočilo, film se líbíl a dokonce dorazila spousta lidí, které jsem nikdy neviděla - FB propagace neselhala. I když jsem ráda, že první promítání jsme přežili, užila jsem si každou minutu plánování, nadávání, stresu i nervozity. Myslím, že i Florian byl ohromen a překvapen, jak dobře nám to klaplo a oba se už nemůžeme dočkat pokračování. 6. dubna si tak dáme repete, už se nemůžu dočkat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama