729x90

Když je to to pravé...

11. března 2016 v 13:00 | Monika Bukáčková |  Sarajevo
Po měsíci v Sarajevu začínám pozorovat jisté změny v mém životním stylu. Žádné brzké vstávání, žádné chození do postele o půl deváté, po příchodu domů pět nepřečtených zpráv na FB, každý týden pozvánka na novou kulturní nebo společenskou akci...A uvědomuju si, že jsem takhle spokojená nebyla už hodně dlouho. Přesněji rok a půl.


Konečně nemusím svůj život zařizovat podle ostatních - ne podle toho, kdy Barbara potřebuje pohlídat děti, neplánovat si večery s kamarády podle toho, kdy mě čeká směna ve Sparu. Ne - jsem zcela pánem svého času a moje práce mě naplňuje tak, že ani nepomyslím na to, že by se mi tam nechtělo. Stojí to za každou minutu strávenou hledáním materiálů na internetu, za bolavé oči i peníze nechané v copycentru (i když tu flaskhu, kterou jsem si tam zapomněla bych ráda dostala zpátky). Teď vím, co chci. Tohle!

Chci práci, která mě bude bavit, budu se do ní těšit a bude každý den jiná. Chci kolem sebe spoustu přátel, se kterými je sranda a kteří mi v každé situaci pomohou. Chci vymýšlet nové projekty, seznamovat se se zajímavými lidmi a posouvat svoje hranice. Chci se učit neustále nový jazyk a pomáhat zlepšovat ostatním ten jejich - německý.

Čím více si uvědomuju, co chci, tím méně jsem přesvědčená o tom, že taková budoucnost mě čeká ve Vídni. Práce a studium v zahraničí byl vždycky můj sen. Jakmile jsem si to splnila, přerostlo to do něčeho většího - mým cílem se stal život v zahraničí. Jak jsem si ale své sny postupně splňovala, začal mi unikat smysl toho, proč to vlastně dělám. Proč lítám z jedné práce do druhé, hlídám cizím lidem děti a podstupuju neplacené praxe? Abych se za několik let měla líp? Kdy ale dospěju do toho bodu, kdy konečně bude líp?

Tady v Sarajevu v tom bodě jsem. A nepotřebuju k tomu ani Vídeň, ani Mnichov ani jiné německé město. Ale bude mi k tomu stačit Brno? Možná jsem jen opojená Sarajevem a včerejším stammtischem, ale když se podívám na lidi kolem sebe - ty, kteří tu dělají lektorát, pracují pro mezinárodní organizace nebo tu jen tak pracují - ti mají takový život každý den. Kde ale takový život čeká na mě? Je to Vídeň, je to Brno nebo je to úplně jiné místo, které jsem zatím neobjevila. Možná je ale takové místo prostě kdekoli, kde se najde parta skvělých lidí a ochota a chuť dělat nové, neotřelé a kreativní věci. Ochota spolupracovat s ostatními lidmi, občas podat pomocnou ruku a jindy ji zase naopak přijmout.

Realita je ale bohužel taková, že bez práce nejsou koláče. Takže abych si takové místo začala budovat, musím k tomu mít dostatečné finanční zázemí. A už teď je mi jasné, že se nehodlám vrátit do práce, kde mým vrcholem dne bude vyhazovat zhnilá rajčata do smetí a utírat dětem nudle u nosu. Raději udělám malý krok zpět a dám Brnu šanci ukázat, že i ono má na to stát se tím pravým ořechovým.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama