729x90

Jde se prezentovat aneb Zpátky do Regensburgu

24. března 2016 v 9:33 | Monika Bukáčková |  Sarajevo
Když jsem si v prvních týdnech v Sarajevu stýskala, že nemám do čeho píchnout a unudím se tu z nicnedělání k smrti, oslovila jsem i instituci DAAD. Nabídla jsem se, že budu vypomáhat, dobrovolničit, vymýšlet projekty a prostě se jakkoliv podílet na čemkoliv, co se jim zrovna hodí. Měla jsem štěstí. V hlavní kanceláři DAAD totiž sedí Selma, fajn holčina, se kterou jsme se od té doby už několikrát setkali. A spolupráce začala.


Po schůzce se Selmou přímo v DAAD jsem se potkala i s německou lektorkou, která sdílí kancelář s "mým" Florianem. Tanja byla nadšená z toho, že jsem studovala v Německu a hned začla vymýšlet plán, jak toho využít. Celý nápad jsme probraly na prvním Stammtischi, kde jsem potkala i Dominika - který je čistě náhodou z Regensburgu.

Dali jsme tak hlavy dohormady a zrodil se miniprojekt. Já a Dominik poreferujeme o naší zkušenosti se studiem v Regesburgu - já z pohledu zahraničního studenta - on jako zástupce regulérních studentů. Bezva!

Po Stammtischi následovalo delší období ticha, ale jak se komunikace znovu rozběhla, začali jsme chystat. Tedy spíše já. Dominik se pořád potýkal s nějakým nachlazením a většinu času trávil doma spánkem. Proto jsem se dala na Tanjino přání do tvorby plakátů, které by na naše "vysoupení" na fakultě upozornily. V mezičase jsem sbírala témata, které by bylo dobré zmínit a nabídnou tak podněty k diskuzi.

Bydlení, dialekt, semináře, sportovní vyžití, práce, cestování, doprava, finance, studentské spolky, struktura univerzity....to všechno a ještě víc jsem chtěla nějakým zajímavým způsobem vtlačit do prezentace. O to lepší bylo, že se měla skládat jen z fotek a obrázků. Sáhla jsem tedy do svého osobního archivu a vytáhla vzpomínkové fotky, které by co nejlépe popisovaly studium a život v Regensburgu. Zcela autenticky.

Dominik se naštěstí z vážné rýmičky oklepal a tak jsme mohli plánovat společně. Témata jsme si rozdělili podle toho, kdo k čemu má více co říct a domluvili se, že se budeme během výkladu navzájem doplňovat. Zcela přirozeně a hlavně polako!

Pak nastal den D. Protože se moc nevyžívám ve veřejných vystoupeních, měla jsem lehce stažený žaludek. Dominik naopak, jako studovaný učitel, průvodce a intelektuál (a hlavně chlap, co se vcelku rád poslouchá) si těšil jako malé dítě. V takovém rozpoložení jsme předstoupili před skupinku studentů prvního ročníku a víte co? Bylo to skvělý!!

Do výkladu jsme se úplně ponořili a skvěle se (podle mého názoru) doplňovali. Dominik podával fakta, obejektivní informace a zážitky místního, zatímco já jsem házela vtípky, popisovala své vlastní fotky a vzpomínala na své zkušenosti. Byl to moc fajn zážitek a potěšily i mě i dotazy na konci prezentace, které (zcela pochopitelně) směřovaly na mě a na možnost navazujícího studia v zahraničí, formalit před odjezdem nebo jazykové bariéry.

Moc jsem si tu hodinu a půl užila a oběma se nám pak dostalo pochvaly a slov díků od Tanji, která se rozplývala nad fotkama, našim výkladem, obsahem prezentace a hlavně tím, že její studenty konečně někdo informoval a snad i nadchnul. Prý bysme spolu měli vystupovat častěji :D No, čas máme ještě do 9. dubna, než si to Dominik namíří zpět do Rege, tak snad si to stihneme střihnout ještě jednou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama