729x90

Jak strávit den v Sarajevu

20. března 2016 v 17:59 | Monika Bukáčková |  Sarajevo
Od pondělí do pátku mám vždy nabitý program. Individuální kurzy, kurzy na fakultě, kurzy v jazykovce, kurz bosenštiny a islámské kultury a do toho plánování projektů nebo shánění materiálů. Proto se snažím víkendy trávit odpočinkově - cestováním, poznáváním města, pitím kávy. Tento víkend se mi ale nikam moc nechtělo a tak jsem se rozhodla zůstat "doma" v Sarajevu a prozkoumat nějaká muzea. A víte co? Stálo to za to.


Muzeum Franze Ferdinanda

Už od prvního dne ve městě kolem toho místa chodím a teprve teď jsem se odhodlala se do muzea podívat. To stojí na místě, odkud kdysi Gavrilo Prinzip zastřelil Franze Ferdinanda i jeho rozmilou choť Sofii. Prostory muzea se omezují na jednu jedinou místnost, ale když už jsem tady, tak je to tak trochu povinnost.

Protože ve dvou se to vždycky lépe táhne, domluvili jsme se s kamarádem Dominikem, že se sejdeme, mrknem na výstavu a pak si sednem někam na kafe. Plán dobrý. Ale jaksi nevyšel. V jedenáct jsem (jak bylo domluveno) čekala u mostu a vyhlížela svého parťáka. Minuty míjely a já si byla čím dál více jistá, že Dominik se asi neukáže. Což bylo divně, protože jako správný Němec je vždycky přesný - taky o své přesnosti rád mluví. Po dvaceti minutách jsem se na to teda vyprdla a šla sama.

Protože jsem den předtím měla kurz bosenštiny, cítila jsem se pevná v kramflecích a tak jsem suverénně pozdravila "Dober dan". Načež mi byla položena otázka, které jsem absolutně nerozuměla. Můj zmatený výraz asi mluvil za vše, tak mi bylo v angličtině sděleno, že čtyři marky a odkud to prý jsem. To jsem se zatím odklepala a opět sebevědomá jsem odpověděla "Ja sam iz Češke". Kouzelná to věta. Pán se toho okamžitě chytil, začal pět ódy jak je to supr, že se učím bosensky a dokonce mi vrátil vstupné. Češky prý zadarmo.

Následně mi udělal soukromý výklad ke každému exponátu (v bosenštině). Když se po nějaké chvíli přivalila skupinky arabských turistů, měla jsem čas si v klidu přečíst popisky a trochu podrobněji si vše prohlédnout. Mezi exponáty byly třeba dobové rakouské (tedy rakousko-uherské), které psaly o atentáru a následném soudním procesu. Docela zajímavé. Jinak bylo muzeum hodně malé a nic moc tam k vidění nebylo.

Když moje prohlídka asi po půl hodině skončila, dostala jsem od pána pozvání na kávu, kterou nám donesli až pod nos, podrobný výklad o bosenské hudbě, pár tipů na dobré podniky a nového kámoše na FB. Po půl hodině byl můj mozek rozemletý na kaši a celá moje slovní zásoba absolutně vyčerpána, ale nevím jak, nějak jsme zvládli si popovídat. Odlično!

Polako!

Prní kávu dne jsem měla díky pánovi z muzea zadarmo, ale hlad se ozval. Šla jsem tedy do cukrárny kousek od katedrály, poručila si "bosenski sendvič i času vody" a zkusila napsat Dominikovi jestli žije. Že by se Němec zpozdil mi bylo totiž dost divné. Jak se nakonec ukázalo, Dominik je opravdu dochvilný, ale pravděpodobně slepý. Místo 11 četl 1 hodina, tak zatímco jsem na něj čekala, on si s vidinou spousty volného času venčil pejska, četl knihu a popíjel kafe. Bezva.

Nakonec ale dorazil za mnou do kavárny a asi pět minut se omlouval. Jen ať se kaje! Tak sme si to ale aspoň mohli namířit do dalšího muzea.

Vzpomínky na Srebrenicu

Muzeum se nacházelo hned vedle katedrýly, tedy v samém centru města a bylo věnováno vzpomínkám na genocidu ve města Srebrenica v červenci 1995. Během tak neslavné bosenské války. Muzeum bylo trochu dražší - za vstup jsem tam nechala 12 marek, ale bylo opravdu povedené - když odhlédnu od toho, čemu bylo věnované.

V první místnosti byly po zdech fotky obětí masakru - celkem asi deset tisíc. Zároveň si člověk mohl na počítači přehrát ccelý průběh onoho masakru a jeho následné důsledky. V dalších místnostech se nacházely především fotografie lidí, obětí, pozůstalých, masových hrobů. pohřbívání nebo vykopávání obětí. Všechno to bylo hodně silné.

Uprostřed sálu se nacházelo plátno, kde se v časové smyčce přehrávaly krátké filmy. Mě nejvíce zaujal film Miss Sarajevo, který byl natočen velmi zajímavě a poutavě. Kameraman dělal rozhovory s lidmi žijícími v Sarajevu během války - dětmi, studenty, cizinci i místními. Ve filmu byly použity výhradně autentické záběry - mladé holky přebíhající ulici a radující se z toho, že je sniper zase nedostal - filharmonie zkoušející v polorozpadlém domě - děti hrající si ve vraku auta a předstírající, že jedou na dovolenou k moři a k tomu poslouchají rádio.

Občas se mi dělalo špatně od žaludku, občas se mi chtělo brečet a celou dobu jsem měla husí kůži. Když jsem opoštěla místnost, návštěvnice vedle mě plakala.

Na chodbě jste si také mohli poslechnout výpovědi přeživších - celkem asi deseti lidí. Jednalo se o poměrně dlouhé rozhovory, kdy lidé sdíleli své vzpomínky. Hodně mi to připomínalo židovské muzeum v Berlíně, které bylo podobně koncipováno.

Kafe, kafe, kafe! A kino!

Abysme se z toho zážitku trochu oklepali, namířili jsme si to do kavárny Metropolis, která by měla bý jedna z těch známějších v Sarajevu. Kafe a dortík nám náladu trochu vylepšily. Mezitím se mi ozvala spontánně kamarádka, jestli bych s ní nechtěla do kina. Je to kousek, času spousta, film jsem neviděla, tak proč ne?

Po kávě jsem tak ušla asi pět set metrů a ocitla se před BBI a Cinema City. S Nadou sme si pak koupili lístky (v přepočtu asi za 90 Korun!) a odebrali se do sálu. Patřím mezi milovníky kina. Miluju reklamy, upoutávky na filmy, popkorn, sedačk v sále i velké plátno. Co už ale moc nemusím jsou puberťáci, kteří celou dobu něco komentují, otáčejí se ke mně s poznámkami typu: This is the cutest couple ever! nebo při letném polibku hlavních postav dělají aaaaaaaaaaaawwwww. Zkrátka to prožívají na plno. Bylo to nasírací i vtipné zároveň. Mají štěstí, že to nebyl film, na který bych se nějak extra těšila nebo ho opravdu chtěla vidět. To by asi pocítili můj hněv!

Zkrátka a dobře, v Sarajevu se dá strávit úžasný den, aniž by člověk utratil víc než 400 korun. Miluju tu spontánnost, tu ochotu lidí bavit se s vámi a to, že je všechno hned za rohem a čas tu plyne tak nějak pomaleji. Hlavně když jde o to, sednout si na kávu a dortík.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama