729x90

Jízda sarajevskou šalinou aneb Nasedni a doufej

25. února 2016 v 21:47 | Monika Bukáčková |  Sarajevo
Po téměř třech týdnech jsem podlehla vábení městské dopravy a poprvé si vyzkoušela jízdu místní "tramvají" (brňáci prominou). Samozřejmě jsem se na takovou velkolepou akci snažila řádně připravit. Obrátila jsem se teda jako obvykle na mého kamaráda pana "GOOGLA" a pokusila se najít jízdní řád. Jenže to jsem zase pro jednou zapomněla, že nejsem ve Rakousku, ale v Bosně.


Známe to všichni, potřebujeme se dostat z bodu A do bodu B, tak na stránce k tomu určené (v Brně kordis.cz, ve Vídni wienerlinien.at) naklikáme výchozí a cílovou stanici, ono se to nějak pochroustá a za chvíli nám vypadne čas, cena a různé alternativy cesty - s přestupy, bez přestupů, autobusem, šalinou, vlakem. Pohoda. Tady to ale funguje trošku jinak.

Teda v zásadě by se dalo říct, že nefunguje. Asi hodinu jsem se snažila na internetu najít jakoukoliv informaci o tramvajových linkách v Sarajevu. Třeba jaké zastávky jaké linka má, v jakém intervalu asi tak jezdí nebo která linka kam vede. Jediné, co se mi podařilo zjistit byly názvy cílových a výchozích stanic jednotlivých linek, kterých je tu celkem šest. Vzhlede k tomu, že všechny linky mají společné koleje (ano šalinky tu nemají žádné odbočky, prostě vedou rovně skrze celé město) nikdo se nenamáhal s výčtem stanic, časovým plánem nebo dokonce s tím, aby na zastávky umístil jízdní řád.

Holt jsem pořád naivní středoevropanka, která očekává luxus v podobě přesné a pravidelné hromadné dopravy. Já hlupačka. Když jsem třikrát obešla zastávku, o které jsem zjistila, že je to zastávka jen díky shluku lidí, který se ani jednou nepokusil přeběhnout ulici na červenou nebo skočit jedoucímu autu pod kola ve snaze dostinout bůh ví co (stejně tu nikdo nechodí na čas). Jak to tak vypadá, tak se trasy a časy jednotlivých linek šíří zásadně mundpropagandou a nejspíš z generace na generaci.

Po chvíli čekání přijela šalina s číslem 3. Tak jsem do ní vezla, označila lístek, který se mi podařilo koupit a čekala. Ve voze jsem se marně (a opět úplně naivně) pokoušela najít nějaký rozpis zastávek. Cha..cha...cha. Zhruba jsem věděla, kde bych ráda vystoupila a protože jsem tuto trasu šla pěšky už asi desetkrát, byla jsem si jistá, že směr je taky správný. Hlášení zastávek se samozřejmě taky nekonalo (to by spíš před mešitou grilovali vepře), tak jsem se pokaždé natahovala a sondovala, jestli už jsem tam.

A výsledek? Přejela jsem jen o jednu zastávku!! Ven jsem se musela prodrat a přitom hlasitě zvolávat nově naučenou frázi IZVINITE!! Ale přežila jsem. Dokonce jsem došla i na čas! Šalinu jsem teda pokořila, ale na vyzkoušení autobusové a trolejbusové dopravy budu potřebovat ještě pár dní, ne li několik panáku rakije. Místní vozy jsou totiž tak trochu zánovní a jejich původ už je dohledatelný pouze na historických fotografiích. Už se ale psychicky připravuji a jsem si jistá, že to určitě zase bude stát za to.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama