729x90

Jak je to vlastně s tím učením...

23. února 2016 v 22:39 | Monika Bukáčková |  Sarajevo
Do Sarajeva jsem přijela s poněkud jasným cílem. Získat zahraniční zkušenost ze země východního bloku, poznat trochu blíže islámskou kulturu, ale především nabrat tolik nezbytné zkušenosti s vedením vlastního kurzu. I když mě chytaly záchvaty paniky a já se několikrát probudila uprostřed noci přehrávajíc si nejrůznější scénáře podařené i katastrofální výuky, přecejen jsem se na tuto zkušenost těšila. Jaký to pro mě byl šok, když jsem se setkala s krutou realitou.


Všechno bylo tak trochu jinak, než jsem očekávala. Namísto pevně daných kurzů, které by byly součástí výuky nabízím nepovinné a kredity nepolíbené hodiny němčiny. A na jakých úrovních? To jsem si musela zjistit sama. Takže místo toho, abych při příjezdu dostala rozvrh, časový plán a svůj kabinet, mi bylo řečeno, že si to mám nějak sama zorgnaizovat. No bezva.

Našla jsem si teda rozřazovací test, nahlásila termín informační schůzky na studijní, rozdala svůj email, kde se dalo a čekala, co se stane. No, upřímně, moc se toho nestalo. Na schůzku mi přišly čtyři lidi, kteří měli ještě k tomu docela mizernou ba skoro začátečnickou úroveň. To by ani tak nevadilo, ale já s sebou táhla supr interaktivní a zábavné materiály pro skupinu B1+ v domnění, že tu všichni šprechtí jak rodilí (což mi bylo řečeno jak předchozí praktikantkou, tak i zaměstnanci univerzity).

Kvůli malému zájmu jsem zorganizoval ještě jedno setkání, na které tentokrát dorazily pouze dvě osamělé duše. Propadák.

Není se tak čemu divit, že jsem krátkodobě podlehla frustraci a náhlým návalům psychotického vzteku na bosenský polako aneb trhni si přístup a vylívala si to samozřejmě na svém Milém, který ve snaze uklidnit mě, schytal pěknou sodu. No co už.

Situace se však během jediného dne stačila obrátit o celých 180 stupňu a já zas nevím, kde mi hlava stojí. Opojena nenávistí na všechno bosenské, rozvláčněné a lážo plážo jsem začala jak divá hledat německé a rakouské instituce v Sarajevu a obepisovat je s nabídkou své okouzlující společnosti a možné výpomoci zdarma. Na můj háček se náhodou chytlo zrovna DAAD, kde jsme se hned přespříští den domluvili na možné spolupráci a teď rozjíždíme takový pidiprojekt na místní Fakultě germanistiky.

Zároveň mi kamarádka připravidla překvapení, když se mě přímo zeptala, jestli bych nechtěla převzít dva začátečnické kurzy. Prý na ně nemá čas a moc by jí to pomohlo. S pusou do kořán jsem kývla, den nato odučila tři hodiny naprostých začátečníků, všechno přežila a dostala se do učícího a tvořícího rauše.

Tohle pondelí mi nakonec žačal i můj (nejdůležitější) kurz na fakultě, kde se kupovivu objevilo pět natěšených a namotivovaných studentů, se kterými se ve finále budu vídat dvakrát týdně. Nakonec docela úspěch.

V emailech jsem taky vyhrabala pár dní uleželou zprávu od jednoho profesora s prosbou o soukromé hodiny němčiny. Tak to je další do série.

Při tom všem vystřihování, lepení, vybarvování a trdlování před tabulí jsem úplně zapomněla na svůj povinný projekt, který jsem se rozhodla uspořádat v Rakouské knihovně, kde budu během tří večerů promítak celovečení a krátké filmy s následnou diskuzí u kafíčka.

Takže teď sedím už několik hodin u počítače, vystřihuji interaktivní kartičky pro své žáčky, domlouvám prezentaci i studiu v Německu, vytvářím filmový plakát a konečně se cítím zase ve svém živlu. A kdybych se přece jen nudila, bosenská slovíčka, nová gramatika a vidina seminární práce, kterou mám sepsta do kurzu islámské kultury mě snad na chvíli zabaví. Můj starý živote, vítej zpět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama