729x90

Únor 2016

Jízda sarajevskou šalinou aneb Nasedni a doufej

25. února 2016 v 21:47 | Monika Bukáčková |  Sarajevo
Po téměř třech týdnech jsem podlehla vábení městské dopravy a poprvé si vyzkoušela jízdu místní "tramvají" (brňáci prominou). Samozřejmě jsem se na takovou velkolepou akci snažila řádně připravit. Obrátila jsem se teda jako obvykle na mého kamaráda pana "GOOGLA" a pokusila se najít jízdní řád. Jenže to jsem zase pro jednou zapomněla, že nejsem ve Rakousku, ale v Bosně.

Jak je to vlastně s tím učením...

23. února 2016 v 22:39 | Monika Bukáčková |  Sarajevo
Do Sarajeva jsem přijela s poněkud jasným cílem. Získat zahraniční zkušenost ze země východního bloku, poznat trochu blíže islámskou kulturu, ale především nabrat tolik nezbytné zkušenosti s vedením vlastního kurzu. I když mě chytaly záchvaty paniky a já se několikrát probudila uprostřed noci přehrávajíc si nejrůznější scénáře podařené i katastrofální výuky, přecejen jsem se na tuto zkušenost těšila. Jaký to pro mě byl šok, když jsem se setkala s krutou realitou.

Sarajevska zima 2016

21. února 2016 v 11:40 | Monika Bukáčková |  Sarajevo
Mým velkým předsevzetím, když jsem přijela do Sarajeva, bylo navštívit co nejvíce kuturních akcí. Za těch čtrnáct dní jsem už ale nabrala pořádný skluz, promeškala jsem nákup lístků na ruský balet, nechala si ujít vystoupení sarajevské filharmonie a určitě promeškala i několik výstav. V sobotu mě ale mí domácí vytáhli na koncert do Národního divadla. Ani jsem se neptala, co za hudbu s to tam vlastně hraje a rovnou kývla na souhlas.

Jak jsem kupovala simkartu

16. února 2016 v 22:46 | Monika Bukáčková |  Sarajevo
Po dlouhé době jsem se odhodlala ke koupení bosenské simkarty. Jelikož z mého rakouského čísla nebylo možné ani volat, ani posílat sms, musela jsem dát lenost stranou a jít se vydat hledat trafiku nebo nějakou specializovanou prodejnu. Když jsem vycházela z domu, tak jsem ale netušila, že mi tato maličkost zabere celý den.

Jako v jiném světě

14. února 2016 v 14:29 | Monika Bukáčková
V Sarajevu se žije pomaleji. Mnohem pomaleji. Vzhledem k obrovské nezaměstnanosti, která dosahuje až děsivých 60 procent, spousta lidí žije jen ze socialních dávek. Když už někdo pracuje, může se klidně stát, že na výplatu čeká dva až tři měsíce nebo se jí taky nikdy nedočká. Bosňákům tak zvývají jen dvě možnosti: Buď odejít z Bosny a zkusit štěstí v cizině, nebo se na všechny problémy vykašlat a prostě popíjet kávu.

Moje první návštěva kurzu islámské kultury

11. února 2016 v 22:24 | Monika Bukáčková |  Sarajevo
Jelikož mám v Sarajevu mnohem více volného času, začala jsem přemýšlet, co s ním. Chtěla jsem se pustit do něčeho nového, jiného, k čemu nemám příležitost v Brně nebo ve Vídni. Až mi dnes moje kolegyně Lexie oznámila, že se můžu přidat do kurzu islámské kultury, který začal sice minulý týden, ale že prý mě tam rádi uvidí. Tak jsem si řekla, proč ne?

Nakonec je všude dobře

9. února 2016 v 19:18 | Monika Bukáčková |  Sarajevo
Poslední týdny jsem strávila ochromena panickým strachem z toho, co má přijít. A nemám tím na mysli obávanou zkoušku, kterou mám už naštěstí zdárně za sebou. Můj strach se týkal především a výhradně mého stále se blížícího odjezdu do Sarajeva. Neustále jsem hledala výmluvy, proč nejezdit a ptala se sama sebe, jestli nedělám chybu. Jak ale na účtu přistálo stipendium a v emailu se objevilo cestovní pojištění, bylo jasné, že cesta zpátky už není.

První den v Sarajevu aneb Vhozena do vody

8. února 2016 v 18:22 | Monika Bukáčková |  Sarajevo
Dnes v pět hodin ráno jsem byla násilně vytržena ze spánku hlukem vycházejícím od mých spolucestujících v autobuse. Všichni svorně sundávali svoje zavazadla z úložných prostorů, dopínali bundy a s hlasitým dupáním se valili ven do chladného rána. Cílová stanice Sarajevo byla přímo za oknem.