729x90

Druhý den semináře - aneb U vás je to jako jinak?

18. ledna 2013 v 12:45 | Monika Bukáčková |  Erasmus
Po ještě horším vstávání než předchozí den a stejně dobré snídani jsme se opět rozdělili do dvou skupin, tentokrát kvůli "školení" z interkulturní komunikace.


Jelikož se mi nechce popisovat celý den krok za krokem, vyberu raději pro mě ty nejzajímavější momenty z bohužel poslendního dne v Bonnu.

Naše paní školitelka Eileen, která je původem Irka, vede kurzy interkulturní komunikace po celém světě. Za svůj život stihla žít v 21 zemích světa, mezi nimiž bylo samozřejmě Něměcko, Turecko, Anglie nebo USA. Pointa - přednáška byla neskutečně zajímavá.

Jeden z účastníků má tvar hlavy dokonalého čtverce. Byl pětkrát zavřený ve vězení pro mládež a pochází z Ruska. Teď studuje právo. Poznámka - vyhýbat se mu obloukem.

Ve Španělsku mohou děti, narozdíl od většiny jiných zemí, dostat na zadek stejně jako v Česku. Výsledek - nejsme traumatizovaní!

V Japonsku vyjádří nespokojenost nebo určitý problém tak, že se tomuto tématu zcela vyhnou. Takže, není důležité, co bylo řečeno, ale člověk by se měl zamyslet nad tím, co řečeno nebylo. Závěr - nechci žít v Japonsku.

V Německu je běžné, že se na návštěvu nosí vlastní jídlo, které si potom každý zvlášť konzumuje. Nemůžete tedy jako host počítat s občerstvením. Pití vám však nalijí. Poznámka - nosit si všude vlastní jídlo!!!

Španělé absolutně nedodržují tělesnou vzdálenost. Na hlazení po rameni, vlasech nebo jinde na těle, jim nepřipadá nic divného. Výhoda - když je vám smutno, vyhledejte Španěla/ku.

V Asii bývá zvykem, že útratu platí nejstarší člověk u stolu. Považuje to za svou čest a výsadu. Poznámka - přehodnotit život v Japonsku, dokud jsem ještě mladá.

Jedno z nejnepříjemnějších cvičení celého víkendu bylo, když jsme si měli s dalším člověkem stoupnout naproti sobě tak, abychom se dotýkali špičkami bot. Z takovéto vzdálenosti jsme si měli povídat a jíst u toho čokoládovou tyčinku. Člověk si připadal nejen jako pitomec, ale i prase s čokádou mezi zubama. Ponaučení - nechci žít ve Španělsku.

Takových a mnoho dalších situací a příkladů jsme si demostrovali na vlastních zkušenostech, zkušenostech školitelky nebo obecných přkladech. Sice tento den nebyl nijak plodný pro náš projekt, ale trochu mi otevřel oči při chápání cizí, nejenom německé, kultury a mentality.

Na závěr celého víkendu jsme se opět sešli pohromadě v seminární místnosti a zrekapitulovali uplynulé dva dny. Každý se mohl vyjádřit k tomu, co se mu líbilo, nelíbilo, nebo jak by bylo možné školení vylepšít či obměnit. Potom nám byly rozdány Certifikáty o úspěšném absolvování a vydali jsme se na cestu domů. Zase zpátky do reality!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama