729x90

Minialpentour aneb Ve stylu improvizace

20. listopadu 2012 v 13:06 | Monika Bukáčková |  Erasmus
Náš studentský klub v Regensburgu pořádá v listopadu Alpentour. Jelikož se mi, a ani pár dalším lidem, nechtělo dávat 50 Euro, byť za tři dny, rozhodli jsme se udělat vlastní výlet!


Všechno začalo asi už týden předem, kdy jsme sháněli lidi do celkového počtu 5, 10 nebo 15. S lístkem Bayernticket může totiž pětičlenná skupina cestovat jen za 7,60 po celém Bavorsku, a to se vyplatí! Plán byl jasný. Na jeden den ke Königsee a na procházku po horách. Jenže...

Hned zezačátku jsme nabrali zpoždění 35 minut při čekání na vlak. Nevadí, ten druhý v Landshutu na nás určitě počká. Nepočkal. V Landshutu jsme se ocitli v prekérní situaci, kdy jsme se nemohli rozhodnout, kam teď. Ke Königsee nám to vyjde jen na otočku a do Mnichova se chtělo jen málokomu.

Nakonec jsem se s Matém vydala na výzvědy k pánovi v turistickém centru a prosbou, aby nám našel nějakou tůru do Alp. Pán byl naštěstí sympaťák a dal nám hned dvě variatnty. Demokraticky jsme se rozhodli pro Chiemsee s tím, že budeme jak u jezera, tak na horách. Takže hurá do dalšího vlaku a směr Mnichov.

V Mnichově už čekal vlak a my jsme se pohodlně usadili a během jízdy poobědvali. Cestou jsme sledovali vývoj počasí, ale díky husté mlze nebylo poznat, jetsli je hezky nebo hnusně. Po hodině jízdy jsme vystoupili u Chiemsee. Následná orientace a hledání turistického centra proběhly velmi rychle, ale problém nastal při plánování trasy.

Nakonec jsme vymysleli, opět demokraticky, alternativu, která vyhovovala všem zúčastněným. Procházka ke Chiemsee a pak vlakem rovnou k horám do blízkého města Aschau. U Chiemsee jsem sice viděli jenom malinkatou část jezera, ale zato jsme se pořádně vyblbli při focení skákajících fotek a nádherné podzimní krajiny.

Následně jsme se vydali na vlak a po patnácti minutách jsme stanuli konečně před horami. Otázkou bylo, jak se na ně dostat. Naštěstí se naši hoši chopili výstupu s velkou vervou a dovedli nás doprostřed lesa, který se táhnul do pořádně strmého kopce.

Cestou jsme viděli spoustu úžasných potoků a "vodopádů" u kterých jsme se museli pokaždé vyfotit. Díky tomu jsme se ve finále moc daleko nedostali, ale přecejen to stačilo k tomu, abychom získali jakš takš výhled na okolí. A to vše po demokratickém rozhodnutí pokračovat v cestě ještě deset minut a následně se vrátit k nádraží, abychom stihli vlak. Jenže...

Na cestě zpátky jsme potkali pána, který si dva z nás vyhlídl jako své potenciální oběti a zapředl s nimi konverzaci. My ostatní jsme se pomalu vydali k nádraží, s tím, že nás ostatní doženou. Sice nás dohnali, ale dvě minuty po tom, co odjel náš plánovaný vlak. Nebudu zapírat, že jsem byla pořádně vytočená a na jejich omluvy ani společenské hry v čekací místnosti jsem neměla ani nejměnší náladu.

Nakonec jsme však tu třičtvtěhodinu přetrpěli a zcela vyčerpaní nastoupili do vlaku. Čekalo nás ještě pár přestupů, ale naštěstí všechno klaplo bez problémů. Cestou z Mnichova jsem společně rekapitulovali uplynulý den a shodli se, že i přes všechny komplikace a změny v plánu jsme si všechno dokonale užili.

Doufám, že to nebyl náš poslední společný improvizovaný výlet a že nás čeká ještě hodně zábavy a demokratických rozhodnutí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama