729x90

Schnitzeljagd a milé překvapení

27. října 2012 v 6:30 | Monika Bukáčková |  Erasmus
Dnes nadešel konečně den, kdy se všichni dočkali obávaného Schnitzeljagdu. Na začátku jsme si sice hoďku počkali na opozdilce a na doladění organizačních záležitostí ze strany Tutorů a vyrazilo se.


Samozřejmě jsme byli opět zcela náhodně rozděleni do skupinek, aby došlo k většímu mezikulturnímu kontaktu. Výsledkem bylo, že naše skupinka č. 2 se skládala ze dvou italů, z nichž jeden nemluvil německy, a tří Češek. Ale egal.

Za pomoci jedné obrovské a jedné menší rozkládací mapy a taky jednoho výborného turistického miniprůvodce jsme vyrazili k prvnímu cíli. Celkem měla "soutěž" zhruba deset stanovišť, ale přesné pořadí ani místa si už bohužel nepamatuju.

Jako první jsme se však měli dostat k Erasmus Baru a odtud k náboženskému místu. Na mapě nám červeně svítili kostely nejméně tři. No nic. Vydali jsme se směrem na sever a doufali, že nakonec dorazíme na místo určení. Po několika zacházkách, jednom dotazu na kolemjdoucího a za pomoci map, jsme se nakonec dostali před schody kostela, kde čekal další úkol.

Najít náměstí, kde bývala židovská čtvrť. Hloubáme, dumáme, přemýšlíme, když v tom slyšíme: "Hallo Touristen!" Jeden postarší pán byl zřejmě fascinován naší bojovou výpravou a tak jsme okamžitě zaúkolovali, aby nás na ono místo navedl. Úkolu se chopil s vervou a pokud bychom ho nepřerušili, zřejmě by nám o krásách Regensburgu vyprávěl ještě dnes. Jinak jsme ale dědulkovi moc vděční.

Za chvíli už jsme na náměstí a čeká na nás úkol. Odpinknout od stolu jeden, dva a pak dokonce tři pivní podtácky a chytit je. Úkolu se statečně ujala Chiara, a i když se jí to se třemi podtácky nepovedlo, dostali jsme zadání a valíme dál.

"Najděte malou uličku se spoustou obchodů a na jejm konci je divadlo ve věži, tam na vás čeká nový úkol." Bezva, malých uliček je tu asi milion a jak si vybrat tu pravou. Hloubáme opět nad mapou, ale nakonec se rozhodneme jít první, kterou uvidíme. Kráné obchůdky s domácími výrobky, suvenýry a všelijakými udělátky, které vlastně nepotřebujete, ale koupit je musíte. Krása. Dokonce jsme vybrali i tu správnou a už se seznamujeme s dalším úkolem.

Dalším posláním je dostat se k Domu a zjistit pověst o usmívajícím se andělíčkovi, kterou pak převyprávíme tutorům. Než se do toho ale pustíme, musíme se vyfotit s blonďatou paní, starším pánem a dítětem. Eh... Zběsile běháme po ulici a hledáme vhodný objekt. Nejdřívě zamíříme k dvěma postarším dámám a po dlouhém vysvětlování, že je to jen hra a že pak fotky smažem se nám povedlo ukořistit první.

Starší pán byl o něco menší oříšek. Chiara zamířila ke kolemjodoucímu, který bohužel nerozuměl ani slovo a z nás nikdo rusky neumí. Každopádně se mi podařilo mu posunky naznačit, jestli se enchce s Chiarou vyfotit, na což reagoval rozmáchlým gestem, které vyjadřovalo "no že váháš!". A teď jen to dítě.

Kolem samé maminky s kočárky a my si připadáme všichni do jednoho jak pedofilové. Asi po deseti minutách běhání a naříkání jsme úkol vyřešili kulišácky. Terka se postavila před výlohu, za níž bylo dítě s rodiči, a já je "tajně" vyblejskla. Úkol splněn, jde se za andílkem.

Mezi naše další zastávky patříla nejznámější malba Regensburgu, nacházející se na jednom domě, most pro pěší, na který zamilované páry věší zámky se svými jmény, divadlo na náměstí Heidenplatz a samozřejmě, že i Steinerne Brücke. Tam jsme vyfasovali pantomimu. Já zamimovala buzolu, Terka vodopád a Chiara manželství a už se běží na další metu.

Opět procházíme krásnými uličkami a ptáme se kolemjdoucích. Jako předposlední záchytný bod se dostáváme před radnici, kde se potýkáme, ale jen chvíli, s hádankou. Naštěstí náš Paolo hádanku zná, a tak se nezdržíme dlouho. Už si pomalu začínáme stěžovat na hlad, zimu a únavu a těšíme se, až se dostaneme na místo určení.

Před finálním kostelem svedeme menší boj s další skupinou a nakonec obě dvě vybojujeme jednotné místo...to poslední. Za odměnu, že jsme přežili na nás ale čeká výborná pizza od naších tutorů, pivo, apfeschorle, bábovka a dokonce i bonbony a salat. Úlevně se rozesadíme kolem stolu, kde už všichni s chutí baští a naši prohru, jak jinak, zapijeme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama