729x90

Hohenschwangau, Neuschwanstein a dvě roční období

28. října 2012 v 11:28 | Monika Bukáčková |  Erasmus
V sobotu jsem se o půl šesté vyhrabala z postele, nabalila rukavice, čepici, pití a vyrazila směr zastávka. Čekala mě tříhodinová cesta na kouzelný zámek Neuschwanstein a Hohenschwangau a rozhodně jsem o to nehodlala přijít.


Počasí nám nemohlo vyjít hůř. Už od rána hustě pršelo a mně bylo jasné, že se žádné krásné fotky podzimní krajiny konat nebudou. No což, nenechám si přece počasím zkazit náladu. V sedm jsme se všichni nasoukali do autobusu a uložili se k tříhodinovému odpočinkovému spánku.

S malým zpožděním jsme kolem jedenácté dorazili na místo. Počasí přetrvávalo a nad celým zámkem se vznášela mléčná mlha. Výhled jak na Drákulovo sídlo. To mi však nezabránilo ve tvorbě veleuměleckých fotek v mlze a dobré náladě. Začal se však ozývat můj žaludek. Moje požadavky na jídlo byly smeteny ze stolu s tím, že nahoře na Hohenschwangau určitě neco bude.

Nebylo! Moje hladové naříkání však obměkčilo Zdeňka a věnoval mi svou svačinu. Bylo mi trochu trapně, ale hlad je hlad, tak sem do sebe ten banán nasoukala a na chvíli tak zahnala kručení v břiše. Ve 12 nás čekala prohlídka zámku. Průvodce byl naprosto fenomenální, zámeček malinkatej a celá prohlídka se mi moc líbila.

Po ní se konečně vydáváme na nějaké teplé jídlo, jenže co to? Déšť se nám změnil na sníh a celá krajina se najednou proměnila v pohádkovou zem. Místo drákulovského výhledu vše vypadá jak z pohádky Popelka a my se v tom nečasu vydáváme najít nejlevnější hospodu.

Cestou střetáváme tutory a společně zapadneme do nejníž položené hospody, kde je samozřejmě i nejlevněji. Polívka, čaj a konverzace nám zabere příští asi hodinu a půl a pak se s obrovskou nechutí vydáváme zase do té ledárny. Tentokrát nás čeká pulhodinový pochod na Neuschwanstein.

Všichni jsou nadšení ze sněhu. Kromě jedné menší chybičky, kterou je absolutní neviditelnost onoho zámku, panuje všeobecně dobrá nálada. Za chvíli už dorážíme na vrcholek, provádíme skupinové foto, fasujeme průvodce a hurá na prohlídku.

Tahle prohlídka je však trochu kratší a hodně uspěchaná. Krásně malované zdi a umělecké předměty jen zběžně procházíme a nestíháme všechnu tu krásnu vnímat. Všichni jsme z ní lehce rozpačití, ale o to víc se vyřádíme v obchodu se suvenýry. Pohlednice, plakáty, labutě a ještě mnohem víc láká ke koupi. Ještěže už nemám žádný peníze, říkám si, a couvám radši ven.

Cestou dolů se samozřejmě neobejdeme bez pravidelných zastávek na další umělecké zimní fotografie a celí promočení se s úlevným pocitem v 5 hodin cpeme do autobusu. Utahaní, spokojení a naprosto zmrzlí se plahočíme zpátky do Regensburgu. Úžasný zážitek!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama