729x90

Dospělost počká

4. září 2012 v 18:33 | Monika Bukáčková |  Téma týdne
Jako malá jsem se těšila, až mi už konečně bude 16. To byl pro mě onen bájný mezník vymezující dospělost. V 16 jsem se však cítila stejně pubertální, stejně nevyspělá a stejně praštěná jako ve 14 nebo dřív. A takhle to postupovalo dál a dál.


Papírově jsem sice hranice dospělosti překročila již před dvěma roky, ale snažím se jí vyhýbat, co se dá. Ono na dospělosti je totiž pozitivních věcí poskrovnu. Řídit auto a dát si legálně pivo v hospodě patří mezi ty světlejší momenty. S dospělostí však přicházejí povinnosti.

Už nikdo mě nebude obhajovat slovy "Je to ještě dítě." Nikdy se nemůžu za svoje omyly schovat výmluvami nebo vytáčkami. Za svoje chování nesu plnou odpovědnost a s věkem přicházejí i další úkony. Myšlenky na samostatnost, plný pracovní poměr nebo nedej Bože rodinu a zodpovědnost za její chod mi způsobují nevolnost.

Vždyť já o světě zatím vím jen z televize a teprve začínám objevovat, co všechno musím, můžu a nesmím. Za měsíc budu poprvé v životě odkázána zcela na sebe při mém zahraničním pobytu a životu na koleji. I když si spoustu věcí už několik let zařizuji sama, vždycky mi za zády stála opora rodičů.

Co je na té dospělosti tak úchvatného? Vydělávat si na sebe, když je v současné době každé pracovní místo nejisté? Žít ve vlastním bytě či domě, když jsou nájmy, plyn a elektřina tak drahé? Ne děkuji. Já si ještě svoje studentská léta užiji v roušce mladické nerozvážnosti, kdy budu říkat: "jsem šíleně dětinská!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vidlačka Vidlačka | Web | 4. září 2012 v 19:06 | Reagovat

Dospělost má svoje pro a proti stejně jako všechno... bydlím sama, vydělávám si, ale jak ráda bych vrátila to, kdy ráno řeknu, že mi není dobře a zůstanu doma. Teď kdybych si to řekla, můžu přijít o práce, tím pádem i o peníze, o byt... Ale zas na jednu stranu, když pak si člověk právě ten byt dokáže zařídit, dokáže se o sobe postarat a může si říct, tak tohle je mojí zásluhou, tak to pak je i dost příjemný pocit :-)

2 alouette alouette | Web | 5. září 2012 v 12:27 | Reagovat

od patnácti jezdím dom jen na "návštevy" a vyhovuje mi to... a stále víc bych chtěla svůj byt a svou práci a svůj život... tak doufam, že se za rok, za dva, už konečně dočkám... :) třeba tě to taky chytne ;)

3 Monika Bukáčková Monika Bukáčková | Web | 5. září 2012 v 16:58 | Reagovat

Já se na samostatné bydlení těším už od šestnácti let. Jenže, jak píšu v článku, uvědomuju si, kolik všechno stojí a že to není nic jednoduchýho a tak společně s tím úžasným pocitem osamostatnění se vyplouvají i negativní myšlenky a strach. Dospělosti se neubráním, těším se na ni, ale nahání mi i trochu strach.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama