729x90

Jde to, ale dře to

1. srpna 2012 v 11:29 | Monika Bukáčková |  Au-pair
Po celou dobu mého pobytu v Grube se třesu na pořádný cyklovýlet po okolí. Vždy mi to však přebil jiný plán, nedostatek času, ale především absence pěkného počasí. Včera jsem však nabyla tolik odhodlání, že jsem se rozhodla vyrazit stůj co stůj, ať se děje cokoliv.


Ráno jsem ignorovala první nesmělé kapky z toho šedého mračna na obloze a vydala se směr Süssau, kde se měl konat Flohmarkt (něco jako bleší trh). Uháním co to de a užívám si den bez dětí, rodiny a mého pokoje 3x3. Na trhu se prohrabu milionem knížek, sním dvě housky a zase valím zpátky do Grube, odkud se chci vydat do Kellenhusen, kde se koná Seebrückefest. Taková místní paráda, kdy se na promenádě otevře spousta stánků s jídlem a během dne se konají živé koncerty a program pro děti.

Cestou míjím naše malé letiště, potkávám čápa na pastvě a už zase vidím starou známou řeckou restauraci a pekařství. Ještě se chci stavit do bankomatu a chci si to střihnout po chodníku. Jenže... Nějak přehlídnu, že ten patník je o něco vyšší než jsem čekala a moje silniční kolo na to zareaguje po svém. Za chvíli už drhnu ramenem asfalt a jen si v duchu nadávám do blbů a magorů. Celý pád je zakončen nárazem do hlavy (helmu samozřejmě nenosím) a nehladkém přistání na zastávce pro autobusy. Naštěstí!

Sbírám sebe, kolo, kabelku a přesvědčuju vyděšeného řidiče, který mi vyskočil na pomoc, že je všechno wirklich in Ordnung. Deset minut pak ještě rozdejchávám šok a rozhodnu se kolo na nejbližší začátek cyklostezky raději dotlačit. Když se konečně rozhodnu naskočit, zjistím, že mi to nějak nejede. No jasně, spadl mi řetěz. Za pár minut je nasazeno a já jsem jako prase. Zapudím myšlenku vrátit se zpátky a vydávám se na vysněnou pláž.

Ještě se objeví pár komplikací v podobě asi sedmikilometrové zajížďky do města Cismar a děsivé jízdě uprostřed lesa bez známky lidského života, ale nakonec spokojeně spočnu na pláži. A začne pršet. No nic, dám si kafčo a až to trochu přejde, vyrazím zpátky. Vyrážím a jemné přeháňky se změní okamžitě v průtrž mračen. Po několika marných pokusech najít cestu z města pomocí mapy, odkládám papírového zrádce a zkouším vsadit na svůj orientační smysl, hlavní ulice a vyznačené cyklostezky.

Za chvíli už se v lijáku vezu domů, kde sestupuji z kola jako mokrá myš, ale s dobrým a hřejivým pocitem u srdce, že jsem si konečně splnila výlet a nevzdala to. Odměnou mi budiž bolavé tělo, odřené rameno, modřina na koleni a 30 km v nohách, které dnes patřičně cítím. Už se těším na další výlet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jeli byste do zahraničí jako au-pair?

Ano
Ne

Komentáře

1 Týna :-* Týna :-* | E-mail | Web | 2. srpna 2012 v 9:34 | Reagovat

ehm, Grube je v Německu? :D :D. NA zemák jsem tupá :D

2 bukmon bukmon | Web | 2. srpna 2012 v 10:53 | Reagovat

[1]: Z toho si nic nedělej, taky jsem netušila, že něco takovýcho existuje :D Je to malinká vesnička v Německu u Ostsee. Okres Schleswig-Holstein. V blízkosti je třeba Neustadt nebo Oldenburg. Z větších měst pak Lübeck.

3 ileana ileana | Web | 2. srpna 2012 v 11:55 | Reagovat

Tomu se říká odhodlání xD Nenapadalo tě během cesty náhodou "Proč já idiot dneska lezla z postele?" xD

4 bukmon bukmon | Web | 2. srpna 2012 v 12:00 | Reagovat

[3]: Jo hlavně když sem drhla asfalt a pak když sem byla morka jak myš :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama