729x90

Interview: Au-pair třikrát jinak. Jak válčili ostatní?

17. srpna 2012 v 11:12 | Monika Bukáčková |  Všehochuť
Já jsem si svůj pobyt téměř odbyla a nakonec vše dopadlo podle plánu (v některých případech i lépe). Kufr už je sbalený a zítra touto dobou už budu na cestě do Berlína. Jelikož však není lehké soudit celý program au-pair z jediné zkušenosti, rozhodla jsem se zprostředkovat zážitky několika ex-au-pair. Jak se jim v cizině líbilo? Čtěte dál...


Anglie - Míša (20 let)


Místo: kousek od Manchasteru
Děti: holčička (7let) a chlapeček (4roky)
Délka pobytu: 7 měsíců

Jak sis práci au-pair našla?
Přes Student Agency (můžu jen doporučit, vše bez problému a rychle vyřízené)

Co tě motivovalo dělat au-pair?
Chtěla jsme po střední vycestovat, nasbírat zkušenosti a poznat něco nového.

V jakých podmínkách si bydlela?
Měla jsme vlastní malý pokojíček (postel, skříň, noční stole, telka) a koupelnu společnou s dětma.

Jaké byly vztahy s hostitelskou rodinou?
Bydlela jsme jen u tatínka a vztahy byly bezproblémové, žádný problém se za ten půlrok neobjevil, byl vstřícný a pohodový člověk. Děti si mě také oblíbili a do teď jsme v pravidelném kontaktu.

A co děti? Jak jsi s nimi válčila?
Ze začátku to bylo těžké s chlapečkem, jelikož byl hodně fixovaný na tatínka, ale postupem času si zvykl a byl zlatíčko, holčička mi ze začátku hodně pomáhala a byla hodná, ale postupně se začalo ukazovat, jak jí chybí maminka (ta se odstěhovala do Německa za přítelem a nechala manžela s dětma jen tak v Anglii) a zlost a smutek si vybíjela na mně, takže to bylo občas těžké. Ale celkově bych řekla, že jsme měli hezký vztah a dokonce mi i ty děti trochu chybí.

Nějaká osvědčená metoda při jejich zkrocení?
Jelikož plácnutí přes zadek nepřicházelo v úvahu, tak jsme občas holčičku postavila do kouta a řekla jí, že až se zklidní tak za náma může přijít- fungovalo to, za chvilu přišla i s omluvou. A na chlapečka platilo, jen aby se vyřval, v jeho největších záchvatech vzteku jsme si ho nevšímala a za chvilu byl taky klid.

Nejlepší zážitek: Celkově musím říct, že v Anglii jsou velmi pohodový a ochotní lidé, rádi pomůžou a nic není problém, to se mi moc líbilo.

Nejhorší zážitek: Nedokážu říct, asi žádný není.

Jak bys celkově hodnotila pobyt au-pair v Anglii:
Jako skvělou zkušenost do života, kterou bych všem doporučila.

Udržuješ kontakt s bývalou rodinou?
Ano

Šla bys do toho znovu?
Rozhodně!

A teď otázka do budoucna. Chceš mít po této zkušenosti ještě děti ?
Když jsem přijela, tak bych rezolutně řekla, že ne, ale teď říkám, že chci mít děti, ale ještě si dlouho počkám a rozmyslím si, kdy je opravdu budu chtít, jelikož teď vím, co to všechno obnáší…

Německo - Vlaďka (23 let)


Místo: Postupim
Počet a věk dětí: dvě děti, holčička 5 let, kluk dva a půl roku
Délka pobytu: dva a půl měsíce o letních prázdninách

Jak sis práci au-pair našla?
Přes aupair-world.net, neboť a protože jsem usoudila, že hledat si nějakou agenturu nemá na tak krátkodobý pobyt smysl. Člověk pak nechá polovinu peněz co si vydělá jen za poplatky za zprostředkování a tak. Kdybych jela na rok, možná bych zkusila agenturu, abych měla tzv."krytý záda".. ale třeba taky ne.. :) Zkrátka jsem zkusila tohle, neboť risk je zisk. A můžu říct, že jsem jenom získala.. :)

Co tě motivovalo dělat au-pair?
Chtěla jsem si zlepšit jazyk, protože němčinu jsem vždycky milovala. o pobytu jako Au-pair jsem vlastně dlouho snila, jen jsem neměla ten impulz něco pro to udělat, tak jsem si řekla dost! Nic mě tu nedrží, můžu zadarmo čtvrt roku žít v cizí zemi. Co do toho investuju, to se mi i vrátí, a ještě mi pár korun zbyde... A je to zkušenost k nezaplacení. V lednu jsem si vytvořila profil, a hned první den se mi pár lidí ozvalo. Mezi prvníma byla i "moje" rodina, kde jsme si v březnu potvrdili, že pro sebe budeme "ti praví" :D

Jak se ti líbilo ubytování u rodiny?
Byla jsem total glücklich :) Měli velký nový dům, prostorný, třípatrový, měla jsem ve třetím patře svůj pokojík s obrovskou postelí, na které se mimochodem nádherně spalo, a vlastní velkou koupelnou. Měla jsem dost soukromí, zároveň ale bylo všechno po ruce, vzhledem k perfektně řešenému domu s prostornýma místnostma. K domu pak ještě patřila veliká zahrada a terasa, kde jsme každý víkend grilovali a druhý byt, který majitelé pronajímali prázdninovým hostům. Asi by to patřilo k následující otázce, ale mé vztahy s rodinou byly takové, že mi sami od sebe nabídli, že za mnou můžou přijet rodiče a sestra a můžou tam čtyři, pět dní bydlet. Zadarmo. Podotýkám že pronájem toho bytu stojí tak na noc 100 euro. Mimo sezónu…

Jaké byly vztahy s hostitelskou rodinou?
Už jsem psala výše. Nemohla jsem si přát lepší. Jan přes týden pracoval v Drážďanech, domů jezdil jen na víkendy, takže jsme měly přes týden s Petrou ženskou domácnost. Byly jsme spíš jako kamarádky. Ona mě neuvěřitelně podporovala v autoritě u dětí, kterou zpočátku bylo docela těžké získat.. Pamatuju si na naše večery s mátovým čajem (z čerstvé máty, co jim rostla na zahradě) na terase, či s pizzou u romantického filmu, babička mě vzala do divadla na muzikál, na koncert kolumbijského orchestru (a všechno mi platila!), kamarád Stefan, majitel obchodu s kávou a čokoládou, mě ukázal celý Berlín. Byli jsme na výletě v Drážďanech, na dovolené u moře v Herringsdorfu. S Au-pair od rodiny naproti jsme s dětma dělaly piknik v parku, chodily venčit psa, jely do Berlína… Zkrátka všichni se snažili, abych za tu krátkou dobu, poznala co nejvíc míst, zažila co nejvíc věcí, ochutnala co nejvíc jídel… Poprvé jsem jedla chřest, naučila jsem se dělat výborné kafe (přímo od specialisty!), vařila jsem jahodové knedlíky pro patnáct lidí, naučila se, jak se řekne "houpačka, skluzavka či schovka", poprvé jsem pila kafe u Starbucks, při skleničce vína jsem na terase konverzovala s prarodiči o pádu Berlínské zdi a to vše bez nejmenšího zadrhnutí :)
Jo, a taky mi sami nabídli, aby ke mně na týden přijela kamarádka, když jsem byla sama doma.. to by každý jen tak nedovolil ;)


A co děti? Jak jsi s nimi válčila?
Tak zpočátku to byl boj kdo z koho. S Leni, které bylo pět, jsem si docela rozuměla, ale Heini, to byl oříšek. Pořád plakal, že chce za maminkou, nechtěl ke mně, nechtěl mě poslouchat, fakt jsem si s ním nevěděla rady. Jeho nejčastější věta byla: "Du bist nicht lieb, du bist kak!" (Překl. "Nejseš milá, seš kak!") Ale pak přišel zlom. Nevím kdy, nevím proč, ale najednou se Leni začala ukazovat jako strašná cholerička, jakmile věděla, co si ke mně může dovolit, začala vystrkovat růžky, často jsem na ni musela zařvat, nebo ji jednoduše ignorovat - i když pravda, ignorace vždycky zabrala ze všeho nejlíp….:D Heini si ke mně pak našel cestu, a upřímně, po něm se mi stýská úplně nejvíc. Vždycky za mnou došel, a s jeho modrým kukučem se hrdě postavil a povídá: "Ich bin gross und du bist klein!" (Překl. "Já jsem velký a ty jsi malá") :D Ale musím říct, že hrozně oceňuju jejich fantazii. Nenastala chvíle, kdy by byli znudění. Měli v zásobě neuvěřitelné množství her, činností… vždycky jen přišli sami s nápadem, co chtějí dělat, já jsem se angažovala jen velice zřídka. Možná to mělo za následek i to, že vyrůstali úplně bez televize.

Nějaká osvědčená metoda při jejich zkrocení?
Na tyhle dvě platila metoda "Hey, Leni, Heini, werden wir Baby-Hund und Mama spielen?" (Překl. "Hej Leni, Heini, budeme si hrát na štěně a mamku?") Byla to jejich nejoblíbenější hra. Klidně celý den jsme lozili po čtyřech, jeden byl Baby-Hund, druhý Hunde-Mama, já jsem pak povýšila buď na Hunde-Papa nebo Hunde-Oma. Stavěli jsme si pelíšek, štěkali… Nutno podotknout, že tahle hra zabrala když zlobili, když se nudili, když jsem se jich potřebovala zbavit… zkrátka v každé situaci :)

Nejlepší zážitek: To bylo asi hned když jsem přijela. Nevěděla jsem co, kde, jak, všechno jsem poznávala, potřebovala se trošku zorientovat… Načež za mnou Leni došla, jestli se půjdeme "schaukeln." Tohle slovíčko jsem v běžné konverzaci nepoužívala, tak jsem se jí ze zoufalým výrazem zeptala: "Gerne, aber was ist schaukeln?" (Překl. "Ráda, ale co je "schaukeln"? " ) Ona mě jednoduše vzala za ruku, a se slovy "komm" mě přivedla na zahradu, sedla si na houpačku a řekla: "Das ist schaukeln." (Překl. "To je "schaukeln".") To bylo kouzelný. Na ten moment asi v životě nezapomenu…:)

Nejhorší zážitek: Tyjo, víš že mě asi žádný nenapadá? Byly to jen nějaký menší krizovky a tak nějak jsem se je snažila vymazat z paměti, což se podařilo.. :)

Jak bys celkově hodnotila pobyt au-pair?
Lepší to být nemohlo ;) Klidně bych se k nim zase vrátila. Když to vezmu zpětně. Jasně, zažila jsem si pár krušných chvilek, kdy mi Leni bez problémů řekla "Du bist blöde Kuh" (Překl. "Jseš blbá kráva"), když Heini řval, chvilkama jsem propadala beznaději, chvilkama se mi stýskalo po kamarádech. Občas jsem si říkala, že to teď zabalím a pojedu, ale pak za mnou Leni přišla do pokojíku, že mi chce popřát dobrou noc, a jestli si budeme druhý den hrát, Petra uvařila Stefanovo kakao nebo Jan uklohnil svoje bolongský spaghetti, a bylo všechno zase in Ordnung :)

Udržuješ kontakt s bývalou rodinou?
Ano, sice ne tak intenzivně, jak bych si představovala, ale čas od času si napíšeme, a teď sem byla pozvaná na Leni šesté narozeniny a i když mi to bohužel nevýjde, tak to dokonce vypadá, že se za nima přece jen pojedu do Postupimi podívat :)

Šla bys do toho znovu?
Určitě, zažila jsem pár krušných chvilek ale teď na ten pobyt vzpomínám jen v dobrém. Ve školním roce jsem najednou dokonce začala cítit, že mi chybí přítomnost dětí. A upřímně, teď jsem jako Au-pair u jiné rodiny v Rakousku, ale na svoje první "berlíňáky" budu vždycky vzpomínat… a čas od času se mi po nich i zasteskne… :)

A teď otázka do budoucna. Chceš mít po této zkušenosti ještě děti ?
Ano, 3 :D Ne, jako můžu upřímně říct, že mě tahle zkušenost rozhodně neodradila od toho mít děti.. spíš jsem dostala mnoho zkušeností, a vím, co nikdy nechci dělat, jak se k nim nikdy nechci chovat.. :D Protože, když děti v pěti letech nosí dudlík, spinkají u maminky a tatínka v posteli a neumí ani prohrát člověče nezlob se bez toho, aniž by spustily hodinový neutuchající řev (dokud nedojde maminka, a neřekne mi, "nech ji vyhrát"), tak mi to nepříjde docela normální…. :D


Itálie - Eva (24 let)


Místo: Toskánsko
Počet a věk dětí: 4 děti, slečny - 8, 6, 4 roky; chlapec cca 1 rok
Délka pobytu: 3 měsíce

Jak sis práci au-pair našla?
aupairworld.net

Co tě motivovalo dělat au-pair?
Cesta do zahraničí, poznání tamního stylu života, nových lidí, zkušenost s dětičkami... Touha vypadnout z domu co nejdal a odpočinout si od školy a zažitých standardů.

Jak se ti líbilo ubytování u rodiny? Měla jsi dostatek soukromí?
Měla jsem vlastní pokoj i minikoupelničku, takže super, soukromí taky... Ale vzhledem k tomu, kolik času jsem chtě nechtě trávila s rodinou byl problém ne v soukromí ale v odpočinku od nich.

Jaké byly vztahy s hostitelskou rodinou?
Dlouho skvělé. Brali mě jako člena rodiny 24 hodin/7 dní v týdnu. I na svatbu příbuzných jsem byla pozvaná jako člen rodiny!

A co děti? Jak jsi s nimi válčila?
S dvěmi nejstaršími jsme skvěle vycházely, úžasně jsme si sedly. Folco byl můj miláček, hned bych si ho vzala i domů. Ale nejmladší slečna byla "na zabití". Ještě si nezvykla, že není už ta nejmladší rozmazlovaná, tak jí dělalo nejlíp být bez sourozenců u babičky (a já tím pádem měla od ní taky klid občas).

Nějaká osvědčená metoda při jejich zkrocení?
U starších děvčat: zlechtat a pořádně prohnat, zatancovat si. U 4 leté slečny ví Bůh. U chlapečka zabraly jako ukolébavky pořádně rytmické songy... A na všechny samozřejmě nejvíc platil den v přírodě, u vody, ideálně u moře.

Nejlepší zážitek: 2 týdenní dovolená s celou rodinkou u moře pod stanem, to byl teprve mazec.

Nejhorší zážitek: Hádka s matkou... Italky se dokážou ukázkově rozčilovat a trvá vskutku dlouho, než "vychladnou"...

Jak bys celkově hodnotila pobyt au-pair?
Nejlepší zkušenost mého života zatím, hned bych si to zopakovala!

Udržuješ kontakt s bývalou rodinou?
Ještě loni ano, dokonce jsem je byla opět navštívit, ale letos už nezbýval čas ani mně, ani jim...

Šla bys do toho znovu?
Hned a bez váhání. Ale musela by mi opět sednout rodina. Je to o intuici při výběru.

A teď otázka do budoucna. Chceš mít po této zkušenosti ještě děti :D ?
100% a díky této zkušenosti o to víc... Ale bude to chtít pevnou ruku, páč druhou Leu (ta 4 letá rozmazlená slečna) bych asi nepřežila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která země vás nejvíce zaujala?

Anglie
Itálie
Německo
Žádná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama