Za posledních pár dní jsem zažila tři návštěvy na třech různých místech. Během nich jsem měla možnost poznat nové lidi, zvyky a opět si rozšířit obzory.
1. Návštěva
První "akce" se pořádala v Grube na počest prvního školního dne Anni (jedna z dobrých kamarádek Jaminy). Sešla se celá rodina, přátelé rodičů Anni a slavilo se ve velkém. Nechyběly dorty, dárky a malá oslavenkyně si přivydělávala prodáváním barevných papírů vsvlastnoručně vyrobeným obrázkem (ta se ve světě neztratí). Než jsme těch několik set metrů s Jaminou ušly, užila jsem si sice krapet peklo, občas jsem Jaminu doslova táhla po zemi, ale nakonec jsme to překonaly.
Dala jsem se během večera do řeči s jednou vzdálenou příbuznou Anni, která náhodou pocházela z Bavorska (od té doby, co vím, že tam budu studovat, mě tento Bundesland neuvěřitelně přitahuje). Vyměnily jsme si oboustranné postřehy ohledně au-pair programu. Já z pozice chudáka osamocené holky v zahraničí a ona z pozice nešťastné matky bojující s koketující Ruskou. Sklidila jsem pochvalu za dobrou němčinu, vyfasovala od každého koláče kousek a se spokojeným pocitem se na večer odplahočila domů.
2. Návštěva
Po krátké době jsme opět zavítali, jako celá rodinka do Hamburgu. Důvodem byla návštěva Lego shopu a následně Benjaminových rodičů, Ingeborg a Hanse-Dietera. Protože nepatřím mezi skalní fanoušky Lega, nakoupila jsem si v mezičase super zlevněné tričko a sukni a tetelila se, jak ten den hezky začíná.
U prarodičů jsme dostali výborné jídlo a já opět možnost pořádně jim prošmejdit jejich nabušenou knihovnu. Zřejmě jsem Hansi-Dieterovi padla do oka, protože jsem tentokrát vyfasovala průvodce po Berlíně a kapesní mapu. Nejdříve jsem se zdráhala, ale co si budeme povídat, mapa i průvodce se mi budou sakra hodit. Rada pro příště! Sdílejte s ostatními lidmi své plány do budoucna, ono z toho občas něco kápne.
3. Návštěva
Tentorkát ku příležitosti oslavy prvních narozenin jednoho člena rodiny. Malá Madita, Jaminina sestřenice, která už má dokonce deset zubů, nás všechny prostřednictvím své maminky pozvala do malého městečka, jehož jméno jsem úspěšně zapomněla, na návštěvu. Ze všeho nejdřív jsem byla vyzvána, abych se najedla, což jsem v několika pár minutách udělala a ještě teď nemám na jídlo ani pomyšlení. Tolik lidí pohromadě jsem už dlouho neviděla. A nebyla jsem vykulená jen já. Ostatní stejně nechápavě mžourali na mě a ptali se sami sebe: Kdo je ta holka?
Poté, co prasklo, že jsem ta Au-pair-Mädchen se zvědavé pohledy odvrátily k dětem. A že jich bylo. Hlavní hostitelkou byla paní domu Dita, nevlastní matka Elke, u které se oslava konala. Tentokrát byla mým objektem ona, protože jsem shledala její život velmi zajímavým. No řekněte, znáte ještě někoho, kdo dostal práci v Dánsku jen proto, že se opil pivem a šéfovi řekl, že sice neumí dánsky, ale že se to za šest týdnů (do nástupu povolání) doučí? Já do této chvíle nikoliv a paní Ditě patří můj velký obdiv.
Nástupu do práce předcházelo šest týdnů usilovné dřiny a šprtání zcela nového jazyku. Své druhé setkání se šéfem popsala slovy: "Na druhý pohovor jsem přišla ve světle modré halence a odcházela jsem s tmavě modrou. Ale tu práci jsem měla." Docela respekt. Taky mi vyprávěla, jak v Paříži během svého vlastního au-pair pobytu chodila do vyhlášených divadel v přepočtu za 1 Euro na stojáka a viděla tak největší divadelní hvězdy té doby. Pak jsem ještě byla obviněna jednou příbuznou z amerického přízvuku, avšak z omylu jsem ji vyvedla velmi rychle.
I pro dnešek jsem vyfasovala malý dárek, stejně jako všichni ostatní. Zvyklostí bývá, že dětské osazenstvo dostává při oslavě narozenin tzv. Naschtüte (mlsací balíček), ve kterém jsou sladkosti všeho druhu. To aby jim nebylo líto, že musí na dárek čekat do svých vlastních narozenin. Vzhledem k tomu, že tentokrát však šlo o zcela výjimečnou oslavu 1. narozenin, dostali všichni návštěvníci hezkou upomínku. Slunečnici s fotografií Geburtstagskind, malé Madity.
