729x90

Berlín 2/3: Chvíle zoufalství

24. srpna 2012 v 9:00 | Monika Bukáčková |  Cestou necestou
Druhá část naší cesty pokračovala přes Alexander- neboli Sašaplatz. Po cestě jsme minuli Nikolaiviertel s monumentálními sochami v parku, které představovaly bůhví co. K této čtvrti patřilo i náměstí s Roter Rathaus (barva není podle politické příslušnosti, ale díky červeným páleným cihlám).

Na náměstí se v obří fontáně konala vodní bitva. Zhruba stovka mladých Berlíňanů po sobě v tom dusivém vedru kydala vodu kýblama a užívala si slunného dne. My jsme se jen tak tak doplazili k druhé fontáně a schladily si ochozená chodidla.

Po krátké cestě jsme došli na Sašaplatz, kde jsme mohli vidět světové hodiny ukazující čas ve všech časových pásmech. Bohužel šly o hodinu později. Nastala zdlouhavá cesta k Berlínské zdi. Tento úsek bych popsala jako boj se smrtí neboli krev, pot a slzy.

Spalující vedro dalo přednost mému naprostému vyčerpání a po cestě jsme s Milým vedli filozofické debaty o tom, jak bychom naložili s posledními kapkami vody na pustém ostrově. Po mnou pronesené větě, že by mě určitě chtěl zachránit, i když by to pro něj znamenalo smrt, jsem byla označena za sobce.

Pomalu jsme míjeli jednotlivé zastávky metra a konečně jsem po téměř hodinové chůzi mohli vidět pozůstatek rozdělení Berlína. Náznak zdi, který tvořil tlustý pruh vedle sebe stojících tyčí, vzbuzoval respekt.

Pak jsme se rozhodli dojet do našeho hotýlku raději metrem než absolvovat podruhé za den pochod smrti. Nastoupili jsme do nejbližší zastávky, zakoupili přestupní jízdenku a s plánem metra v ruce jme se spokojeně vydali domů. Jenže…
Plán metra byl sice neuvěřitelně krásná věc, ale někdo trochu zamíchal U- a S-Bahn. Tudíž se naše plánovaná trasa nemohla uskutečnit tak, jak jsem plánovali a několik desítek minut jsme strávili v marné snaze najít vhodnou linku metra. Já už jsem pomalu propadala zoufalství, únavě a zlosti na celý okolní svět. Můj Milý je naštěstí na tyto stavy zvyklý a tak se mu z problému podařilo vybruslit a dovézt mě hezky "domů".

Krátké svalení na postel a pak už šup do hospody pro zasloužené pivko. Ještě nikdy mi nechutnalo tak sladce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Říjnová Říjnová | Web | 28. srpna 2012 v 20:47 | Reagovat

Při čtení jsem si říkala, že jste trochu sebevrazi, jít ke zdi pěšky :D
Berlínské metro mi nepřišlo moc složitý. jasně, S a U, ale to je jediný rozdíl, to označení. S-Bahn má jezdit spíš na povrchu, ale jezdí spíš pod povrchem a občas nahoře, U-Bahn spíš nahoře a občas dole. Teda to byl alespoň můj pocit za dva týdny, co jsem tam strávila :D

2 bukmon bukmon | Web | 29. srpna 2012 v 21:18 | Reagovat

[1]: My sme právě metro používat nechtěli a já jsem se nechala trochu unést a přecenila naše síly. S odstupem času to byl ale vynikající výlet (když člověk zapomene na to zoufalství).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama