729x90

Život jako v šuplíku

19. května 2016 v 19:41 | Monika Bukáčková |  Všehochuť
Po dlouhé době mám prázdniny. Nemusím pořádně do školy, do práce, nemám žádné povinnosti ani pořádné plány. Moje rána jsou líná, odpoledne roztahaná a noci se protahují do pozdních hodin. Bylo to tak vždycky, nebo ne? Copak to někdy bylo jinak? Jak dlouho je to vlastně od té doby, co jsem si užívala proměnlivé počasí Sarajeva? Teprve tři týdny?! To nemůže být pravda.
 

Zase o rok starší

28. dubna 2016 v 8:00 | Monika Bukáčková |  Sarajevo
Už je to tu zase. Jednadvacet jsem oslavila v Regensburgu, dvaadvacítku v Brně, třiadvacet prací ve Vídni a ta zatracená čtyřiadvacítka mě zastihla v Sarajevu. Nepatřím mezi ty, co rekapitulují na konci každého roku a dávají si předsevzetí. Já tohle dělám zásadně kolem období mých narozenin.

Ta holka s šátkem...

20. dubna 2016 v 8:00 | Monika Bukáčková |  Sarajevo
Ena? To myslíš tu s tím šátkem? Fakt? To bych do ní neřekl...vždyť...přece nosí šátek. Ano předsudky jsou všudypřítomné a nevyhne se jim ani město jako Sarajevo, kde vedle sebe žijí lidé tří různých národností a čtyř různých náboženství. Něco prostě přetrvá a je zaryté pod kůží tak hluboko, že se toho člověk jen těžce zbavuje.
 


Blahodárný vliv Sarajeva

17. dubna 2016 v 8:57 | Monika Bukáčková
Sarajevo, Sarajevo....Neorganizované, chaotické, přátelské, proměnlivé, prostě moje. Po dvou a půl měsících v Sarajevu mám pocit, jako by mi město patřilo. Prolezla jsem desítky klubů, kaváren a nejrůznějších míst, seznámila se s místními, cizinci a náhodnými kolemjdoucími a mám to tu hrozně ráda. Na začátku jsem si nedokázala představit, co tu budu dělat, jak se zabavím a co s volným časem. Ale jak si přivyknete na rytmus města, nějak se vám to dostane pod kůži, do krve a prostě se vezete na pohodové vlně opojeni voňavou kávou.

Další články


Kam dál